a táhl patrně к severu — kde však ležel Rastislavův hrad, není dosud archaeologicky zjištěno. Víme jen, že nebyl příliš pevný, když Rastislav, nedoufaje ho uhájit, raději se smířil. Z Meginhardovy zprávy nelze bezpečně soudit, že i Slované sami jméno hradu „Dowina" odvozovali od slova puella, děva, dívka, ale Němcům, slovanského jazyka znalým, znělo jistě shodně.

Třetí „Devín" na slovanském západním území je doložen počátkem 12. století Kosmou v poříčí dolní Vltavy. Stál na skále, nedaleko pražského hradu, jsa vzdálen od Vyšehradu na doslech válečné trouby a byl za Kosmovy doby již rozpadlý. Nad Vltavou přímo nestál. To by byl Kosmas neopomenul připomenout, tak jako určil přesně polohu Te-tína i Kaziny mohyly nad Berounkou.

Kósmasjej připomíná proto, aby mohl vyprávět svou povídku, proč prý ženy v Čechách jsou v područí mužů. Vypravuje v 9. kapitole své kroniky, že za Přemyslových časů, po smrti Libuše, dívky, jako ženy skýthských Plavců či Pečeněhů, nosily mužské šaty, jezdily koňmo, lovily, válčily a tak se osmělily „ut in quadam rupe, non longe a praedicta urbe (Praga) oppidum natura loci firmum sibi construerunt, cui a virgi-nali vocabulo inditum est nomen Diewin (Divin, Devin, Deuin, Dyewin). Jinoši prý proti nim „non longius quam unius buccinae in altera rupe inter arbusta aedificant urbem, quam moderni nuncupant Wissegrad, tunc autem ab arbustis traxerat nomen Hrasten". Dívky i jinoši válčí se střídavým štěstím, uzavrou třídenní příměří, hodují společně na Děvíně, jinoši však v noci dívky uchvátí a jejich hrad spálí. „Et ex illa tempestate . . . sunt mulieres nostrales virorum sub potestate".

Povídka je tak chudičká, že na ni zcela dobře stačí vzpomínka na únos Sabinek a na skythské Amazonky. Jméno Devin (i Divin?) je jisté, není však jisto, jestli si Čechové za doby Kosmovy je vykládali podle nějaké tradice, způsobem, jejž líčí Kosmas, či je-li to jen učený výmysl Kosmův podle etymologie starších legendistů a kronikářů.

Jméno je doloženo z doby Kosmovi blízké také v darovací listině Soběslava i. Vyšehradské kapitule, datované v r. 1130 (Friedrich Dipl. i. č. 111.) — ovšem ne pro hrad, ale pro vrch nad Vltavou: . . . dimidiam partem lignorum sub Deuľn". Listina Přemysla Otakara i, z r. 1211 (ib. ii. č. 90) praví ještě zřetelněji „in naulo sub monte Devin". Není pochyby, že je tu míněn dnešní vrch Devin, stojící příkrým a širokým čelem nad levým břehem Vltavy, naproti Pankráci.

Vrch ten táhne se plochým hřbetem, širokým přes půl km, na západ, mezi Radlickým a Hlubočepským údolím; sužuje se pak mezi Butovicemi a Dalejemi (nad nimiž je kostelík sv. Prokopa) a vybíhá v úzký cíp, končící sráznými skalami nad Dalejským potokem. Tato súžená část vrchu byla proti širší rovině opevněna dvěma za sebou ležícími příčními valy, jež jsou dodnes znatelný. A na tom skalním cípu nad potokem je dodnes znát prastaré osídlení: spracovaná půda, silná vrstva popelu nad svahem, v popelu a ornici zdobené střepy, kostěná sídla, pazourkové šipky a odštěpky — říká se tam stále ještě na hradech. Není pochyby, že Kosmas hradem dívek mínil ttýto trosky, za jeho doby jistě znatelnější než dnes. Hájek z Libočan je ještě znal, ale považoval je za zbytky tábora posledních pohanů, kteří se tu prý bránili