str. 75
к domácímu děva „panna", jež jest původu ovšem docela jiného (viz u Bernekra). Samo substantivum *děvb proti *divb však neproniklo, patrně pro přílišnou podobu s femininem děva, gen. pl. děvь.
Pravda, vliv skythický nezůstal tu omezen pouhým působením jazykovým, nutno tu uznávati také hlubší kulturní a speciálně náboženský vliv íránský. Zejména povědomé nám pošinutí významu „duch" v neblahou ba hrůznou představu „zloduch", kteréž jest význačné pro íránštinu, mohlo po mém dnešním soudě býti způsobeno neb aspoň urychleno střetnutím s náboženstvím cizím. Tento úsudek nebudiž vykládán za nedůslednost tomu, jenž v svém „zatímním" nákrese Pravěku slovanského z roku 1911 pod dojmem tehdejšího nazírání Brugmannova a badatelů jiných a ze snahy, obnažiti co nejvíce linguistické slabiny posice Peiskerovy, odmítal ještě každé hlubší zasahování náboženské kultury íránské do poměrů slovanských (srv. tamže str. 16, 224 п., 236), který však během dalších let vlastním studiem a výtěžky pracovníků vážných, zejména J. Rozwadowského,1) byl přiveden к uznání dosti značného vlivu Skythů i v příčině náboženské právě proto, že ani to nepodmiňuje nutně otroctví politického, jak máme názorný toho doklad у učení Buggově o vlivu křesťanství na bájesloví severské, respektive staroislandské (bůh Baldr připodobněn ke Kristovi a j.).
Tak tedy objasňujeme dnes sobě slovo děvin/ь, přirozené vý-chodiště místních názvů Devin. Významová povaha slova toho byla čistě náboženská „sídlo daimonů, zlých duchů" a tudíž „místo jejich kultu". Tuto hodnotu podržely Děvíny potud, pokud trvalo u Slovanů pohanství; byly-li Vraže místy čárů a vybouření smyslného, rozpustilých orgií a pohlavního říjení, к Ďěvínům předkové naši vzhlíželi a blížili se s bázní ba hrůzou, jsouce vedeni pouze přáním ty nepřejné bytosti usmířiti, obměkčiti, sobě nakloniti, učiniti je neškodnými. Avšak již pohanští Slované sotva věděli neb tušili, jakého původu jest slovo děvinb; už oni v naivní, vpravdě „lidové" etymologii své spínali je asi, třeba bezradně, se slovem děva. Najisto tak činili ti, kdož přinášeli Slovanům nauku Kristovu a proti Vrážím kladli přísně poustevnic-kou postavu svatého Ivana, proti hrůzným sídlům mocných zloduchů mocnějšího jich krotitele a vítěze nad nimi, svatého Prokopa. Soudím, že právě ti, následujíce známého jim antického vzoru, dali první podnět к báji nebo spíše pověsti ex post o bojovných, hrdinných dívkách v podání slovanském.
1) Srv. Listy filologické 43 (1916), str. 304.