třeba ještě map historicko-statistických. Hlavně však vybízí ke zpracovávání materiálu, zaneseného do Wenkerova Atlantu, přístupného každému interesentu v královské knihovně berlínské, když na tisk všech map nemůže se pomýšleti. (Zprávy o příslušném rozmnožení Atlantu přináší „Anzeiger für deutsches Altertum und ^deutsche Literatur.)

Vedle Němců uplatnili se v j. z. smerodajne "í Francouzi, jejichž dialektologie na tak pestrém území nabyla brzy též velkého rozsahu. Vedle zmíněné již Revue des patois galloromans sloužila jí vydatně i Revue de philologie francaise et de littérature, která začala též vy-dávati Etudes de Geographie linguistique zmíněného již dialektologa G i 11 i é r o n а, profesora na Ecole des Hautes Etudes v Paříži. Vedle menšího fonetického atlantu nářečí Valaisského (na jižním toku Rhôny) vydal za spolupracovnictví Edmontova v letech 1902—1911 velkolepý Atlas linguistique de la France (Paris, Honoré Champion) ve 35 „fascicules", jež obsahují celkem 1920 map ve 3 sériích a stojí 875 franků. Jako praktický doplněk vyšla r. 1912 „Table de 1'Atlas linguistique de la France", t. j. abecední seznam slov, zastoupených v mapách. Nejsou tu však jen slova jednotlivá všech druhů, nýbrž hleděno i к materiálu tvaroslovnému a syntaktickému (výrazy slovesné, vazby i krátké věty). V každém departementu zjištěno Edmontem na 3—10 místech, jak ono „heslo" tam zní; příslušná místa označena na mapách Jen číslicemi (celkem 992 i v přilehlých územích Belgie, Německa, Švýcar a Italie), к nimž vždy připojen fonetický přepis téhož hesla (nebo jeho náhrady, když ono spisovné slovo je tam neznámo). Bohužel nebylo užito některé ze známých již transkripcí (na př. mezinárodní alphabet phonétique), nýbrž vlastního, diakritického systému Edmontova, ovšem důsledného a přesného. Tak na 1. mapě obsažena jen pravopisná jména obcí, na 2. fonetické znění jejich, na 3. již jen fonetický kolektivní název obyvatelů a pak podle abecedy na př. hesla: abeille, acheter, ils s'agenouilleraient, nous avons, aller chercher, moi je ne les aide pas, oů vas tu ? . . Ke studiu vlastnímu, t. j. к sestavování obrazce rozšíření toho kterého zjevu (ať křivkami, ať pokrytím dotčeného území touž barvou) vydány „němé" mapky zmenšené. O takovou interpretaci a syntézu dialektologickou, jakož i o řešení různých otázek historického vývoje na základě materiálu tohoto atlantu pokusil se profesor bernské university K. J a b e r g přednáškou ve švýcarském spolku gymnazijních profesorů v Aarau, která tam vyšla tiskem r. 1908 s' názvem „Sprachgeographie". Na přiložených 14 mapkách znázorněno území, v němž žije týž zjev hláskoslovný, tvaroslovný či leksikální, a zjišťuje se, jak slova cestují (z center na venkov) a odpovídá na otázku Gibt es Lautgrenzen? (Konstatuje, že se dají ohraničiti jakési „Normalgebiete", v nichž proveden v analogických případech určitý „Lautgesetz". Ale zůstávají často ostrovy nedotčené onou vlnou; ze statických schémat usuzuje pak na odehravší se pochod dynamický, rozeznávaje Expansionsbilder— tam, kde jako by lavina vynechala některá místa — a Eruptionsbilder — tam, kde se táž zásadní tendence projevila v územích nesouvislých navzájem.) Jaberg vyslovuje na závěr přesvědčení, že j. z..