i pás přechodní od území čistě českého, к čemuž bohužel nedošlo, ač toho bylo tolik potřebí při jednání plebiscitním i potom!)

Po této průpravě přikročil na základě osobních cest a tedy většinou vlastního materiálu к pokusům celkové syntézy polské dialektologie a j. z-u; sem patří jeho Próba ugrupowania gwar polskich (Rozprawy Akademii umiejętności, wydział filologiczny, serya III, tom I. Ogólnego zbioru tom XLVI. v Krakowie 1910). Výsledky této vynikající knihy zpracoval také v populárním spiše „Mowa ludu polskiego", vyšlém r. 1911. К oběma spisům přidána je mapa, na které pěti barvami rozlišena území o různých kombinacích a Střídnicích sykavek, což Nitsch právem pokládá za hlavní dělidlo nářeční. Dále různým čárkováním označeny střídnice nosových samohlásek a konečně „izofonami" (t. j. křivkami, opatřenými u konců písmeny pro snadnější orientaci) ostatní znaky. Při tom šlo mu o hlavní směr, ne o podrobnosti. Táž mapa, ale částečně zjednodušená, částečně doplněná novými znaky hláskoslovnými jest i přílohou Nitschova oddílu „Djalekty języka polskiego" v Encyklopedii polské (Tom III., Dział III., część II., w Krakowie 1915). Kromě toho nalézáme tamtéž v tekstu (na str. 341-2) dvě mapky s „izoglosami" tvaroslovnými. Nitsch věnoval konečně svědomitou pozornost i zanedbávané otázce spodoby mezi-výrazové (sandhiové), t. j. chování koncových souhlásek před počátečními samohláskami nebo jedinečnými souhláskami dalšího slova, na př. v polských (i dial. českých) spojeních (psáno foneticky!) ]ak ona — jag ona, jak nas — jag nas, obras lezy — obraz lezy. Způsobem j. z-u studoval poměry ve zvláštní rozpravě Polska fonetyka między-wyrazowa (Materyały i prace kom. jęz. ak. w Krakowie, tom V., r. 1912) s mapou, do níž pojat i příslušný pás sousedního území moravského a uhersko-slovenského. Kdežto tu zachytil opět jen povšechnými rysy prostorové rozšíření zjevů, znázorňuje vše podrobně jeho nejnovější práce tohoto oboru j. z-u „Mono graf j e polskich cech gwarowych" (vyšlo v téže sbírce krakovské r. 1916). Příležitost к ní mu dala světová válka tím, že mohl pozorovati pohodlně a soustavně příslušníky nejrůznějších okresů celého ruského Polska, shromážděné v táboře zajatců ruské armády v Plané (v záp. Cechách). Mapa, přiložená к číslu 1. a 2, zmíněné studie týká se jednak mezislovné spodöby, jednak též' małopolskę změny sauhl. (x) = ch v (k) nebo (f), тара u čísla 3. znázorňuje topografické zastoupení různých střídnic praslovanského (j'). Konečně VIII. sv. Roczniku Slawistycznego přinesl r. 1918 jeho znamenitou studii „Z geografji wyrazów polskich" (t. j. zastoupení synonym). Před tím spolu s I. Steinem vydal Nitsch r. 1915 tamtéž „Za-pisk i'gwarowe ze środkowej Galicji", v nichž vložená mapka zobrazuje východní hranici t. zv. mazuření. Všechny tyto Nitschovy příspěvky k j. z-u polskému jsou tím většího významu, povážíme-li, jak se na tamějším jazykovém území poslední válkou porušily tradiční poměry zpustošením osad a odstěhováním obyvatelstva venkovského!

Ruská dialektologie sice zmohutněla v posledních dvou desítiletích, ale к soustavnému mapování obrovského jejího území dosud tam nedošlo. Menší mapy pořídil tu E. Th. Budde (při popisu