Kasimovských nářečí), В. M. Ljapunov (při jazykovém popise Luko-janovského újezda Nižegorodské gubernie z r. 1894), Michaľčuk (barevná mapka maloruských nářečí) a známý dialektolog N. Durnovo (Д!алектологическая карта калужской губернш. Сборникъ отдълешя рус. яз. и слов. Имп. Акад. Наукъ. Томъ LXXVI, № 1. СПб 1903). Na základě mnohých studií, vydaných již o zvláštnostech tohoto jihovelko-ruského nářečí, pořízena v tomto posledním případě mapa, na níž použito (podobně jako na posledních mapách Nitschových) méně přehledného způsobu, že různé kombinace zjištěných znaků hláskoslovných označeny různě vyplňovanými kroužky nebo čtverečky, představujícími polohu jednotlivých osad. Daly by se ovšem podle toho snadno za-kresliti příslušné izofony1). Přehlednou mapu běloruských nářečí vydal tiskem E. Th. Kar s kij jako 2. přílohu svého díla Бълоруссы (том. I, Варшава 1903). V dosti hrubých obrysech naznačena tu jen různým čárkováním přechodní území k nářečím polským, maloruským a velko-ruským. Na více map, pro každý základní rys zvláště, nebylo peněz.

V oboru srbochrvatského j. z-u nejstarší příspěvek jest od R. Str o hala v monografii „Narječja u današnjoj modruško-riječkoj županu" (Nastavni vjesnik XIII, Zagreb). Nářečí nejjižnějšího Srbska prozkoumal známý norský fonetik O, Broch, k jehož studii „Die Dialekte des südlichsten Serbiens" (Schriften der Balkankommission I., Heft III., Wien 1У03) přiložena mapka, na níž ro'zlišeno pět nářečí různým čárkováním Celou oblast jazykovou znázornil dialektickou mapou A. Bel ič: Опытъ Д!алектологической карты сербскаго языка (СПб 1905. Статьи по славяновъдъшю ИД—59, 1906). Opravené vydání jest připojeno k jeho práci: Zum heutigen Stande der Serbokroatischen Dialektologie (Rocznik slawistyczny III 82—103). Jednotlivé oblasti ohraničeny jednak čarami, jednak různým čárkováním. Měst obsahuje tato mapka velmi málo. Do celkového území pojat i kraj u Skoplje až k Sofii! Celková „Карта наръчш сербскаго языка" je přílohou Kuľ-baki nova'spisu „Сербскш языкъ" .(Издаше 2 e, Полтава 1917).

Bulharské území lze rozděliti na skoro stejné dva díly: západní (kde etymologické Ь = etymol. e) a východní (kde za Ь vyslovuje se 'ä, t. j. široké e, ale palatalizující předcházející souhlásky). Hranici mezi nimi hleděl přesněji stanoviti Lj. Mil et ič, jenž ji osobně stopoval a znázornil pak na „Diabetologische Karte des Östbulgarischen" v měřítku 1:1,200.000 (je to příloha jeho práce Das Ostbulgarische, Schriften der Balkankommission, Linguistische Abteilung I Südslavische Dialektstudien Heft II, Wien 1903). Při tom rozhraničení čarami rušivým živlem byly „neue Ansiedlungen", vzniklé tamějším stěhováním. Území tehdy turecké nemohlo býti zpracováno. iM.iIetičovo rozhraničení částečně zamitá В. Co n e v, který sám připojil podrobnou mapu ke své monografii „Разграничение на говорить въ западна България (Извъстия за командировкитъ на Министерство™ на народното просвещение, кн. I. 138). Jak by vypadl jazykoyězeměpisný obraz balkánských, zvláště