K OSMDESÁTÝM NAROZENINÁM Р. SOBOTKY.

Primus Sobotka, ctihodný Nestor českých národopisců, slavil 29. ledna osmdesáté narozeniny. Nastoupil svou dráhu spisovatelskou v době radostného rozmachu, kdy naše literatura po reakčním útlaku tísnivých let padesátých s novými silami obnovovala dávný zápas; spolu s jinými pracovníky usiloval rozšířiti myšlenkový obzor českého písemnictví, vy-maniti je z jednostranného vlivu německého, vnésti v ně ideový kvas západoevropský, při tom však nezapomínal na slovanský východ a na lidovou tradici českou — slovem, bojoval o vyšší úroveň literatury české a o její svéráz národní. Není pochyby, že padesátiletý vývoj v lecčems podstatně změnil naše nazírání na př. na lidové podání, avšak cíl, k němuž směřujeme, jest v jádře týž.

První významnější práce Sobotkovy objevily se v polovici let šedesátých. Ve Květech (1865) přeložil (ze sbírky Kulisový) 5 ukrajinských dum, bedlivě šetře básnické krásy originálů, avšak vedle slovanského východu poutal jej také evropský západ, především Anglie. Překládal z literatury anglické, později studoval díla anglických mytologů M. Mullera a Ed. Tylora, pokoušeje se pracovati jejich směrem, avšak hlavním jeho učitelem v oboru národopisném a bájeslovném byl a zůstal Afanasjev, slavný ruský žák Grimmův. Jeho veliké dílo Poetičeskija vozzrěnija Slavjan na prirodu Sobotku podnítilo k soustavnému studiu lidové symboliky, jíž srovnávací mytologie přikládala velikou důležitost. Program a cíl svých prací Sobotka vyložil v Osvětě rozpravou „O slovanské symbolice" (1872).

Výklady úvodní rozvádějí myšlenky Stúrovy a Bodjanského. „Cilá obrazivost" národů slovanských rozdílná od obrovitých výtvorů indických, římské střízlivosti i krvelačné ponurosti germánské, vytvořila hluboký, přímo bratrský vztah mezi člověkem a přírodou. Stromy a květiny rozmlouvají s člověkem, ptáci mu přinášejí poselství, kůň se raduje s pánem, napomíná jej, truchlí nad jeho mrtvolou. Proto také každý zjev je doprovázen řadou obrazů a pomyslů, z nichž některé se ustalují — vznikají symboly. „Děj na symbolech založený a z nich zosnovaný jest báj — mýtus." . . . „Kdo tedy chce studovati bájesloví, ať nejdříve sebere symboliku". Další úvahy o přirovnání, o metafoře a personifikaci, o proměnách lidí v rostliny nebo zvířata atd. zřetelně prozrazují prameny Sobotkovy: z Afanasjeva, Štúra a Oresta Millera přejal teoretické základy svého článku, jehož cíl v přední řadě byl propagační.1) Nešlo mu, jak sám doznává v závěru, o úplnost, nýbrž o to, aby obrátil po-