národní z oboru jazykozpytu, bájesloví a psychologie národní" (Praha 1882) popularisující po vzoru J. Ign. Hanuše vědecké výtěžky srovnávací mytologie. (Srovn. populární výklad „Jak lid zaměňuje osobu s věcí" v Ottové Slovanském kalendáři 1890.) „Kratochvilná historie měst a míst v zemích koruny svatováclavské" (1885; počátkem r. 1921 vyšlo nové vydání) shrnula zajímavou látku anekdotickou, obracejíc pozornost na žertovné povídky a pověsti, jimiž se navzájem škádlívají obyvatelé různých měst a vesnic. Kniha chce především jen pobaviti, avšak ani pro vědecké studium není bez užitku, neboť zaznamenává podání kroužící v lidu.

Úhrnný přehled nejdůležitějších obřadů a výročních obyčejů lidu českého podává monografie Feste und Bräuche der Slaven (in Böhmen), kterou Sobotka zpracoval pro dílo Die österr.-ung. Monarchie in Wort und Bild (Vídeň 1894). Zkušený znatel českého venkova pořídil případný výbor informující cizí čtenáře o lidových obyčejích a slavnostech jarních, letních, podzimních i zimních, sebral zvyklosti při křtu, svatbě i pohřbu a dovedl vybratí i vhodné obrázky. Dal nám práci hodnoty trvalé, poněvadž se vyhnul dohadům mytologickým a omezil se na živý, názorný popis. —

*

Primus Sobotka prožil významné období našeho vývoje národního > byl svědkem rostoucích úspěchů na poli kulturním i opětovných nezdarů politických, avšak bylo mu dopřáno pozdraviti vlast osvobozenou a dočkal se doby, kdy se stalo skutkem, o čem v mládí jen snil jako o vzdušných zámcích obraznosti. Přejeme stařičkému spisovateli, aby dni jeho života míjely v nezkaleném míru!

LIDOVÉ PODÁNÍ UKRAJINSKÉ V DÍLE JOS. IGN. HANUŠE A K. J. ERBENA.

Zkoumaje ráz slovanských pověstí národních (t. j. lidových pohádek), z nichž bychom mohli poznati „bohovědu a kosmogenii (světo-rodství)' nejdávnějších svých předků" Ludevít Štúr vyslovil podivení, „že Slovanstvo jak z tohoto, tak i z mravně národního ohledu posud / pověstem těmto tak málo pozornosti věnovalo" („O písních a pověstech" atd. str- 140). Výtka byla správná, ale vlastní příčina neutěšeného stavu tkvěla v tom, že studie mytologické zejména u nás nebyly pěstovány na širším základě vědeckém. Z výstižného přehledu Niederlova (Život starých Slovanů. Díl II. sv. 1. str. 281 nsl.) je patrno, že úsilí Dobrovského a Šafaříkovo uplatniti kritičtější nazírání na otázky mytologické nemělo val-