Z pohádkového materiálu slovanského Hanuš těžil svědomitě, tu ovšem většinou chodil po stopách Erbenových; varianty ukrajinské, tehdy vůbec málo známé, vyskytují se v jeho pracích velmi' zřídka. Poněvadž srovnávací mytologie trosky pravěkých mytů hledala nejen v pohádkách, nýbrž i ve všech projevech duševního života lidového, Hanuš důkladně zabýval se též zvykoslovím.

V Koledě (r. 1852) pojednal „O svěcení výročních svátků starých Slovanů a o jich pozůstatcích mezi námi". Východiskem jeho úvah je these, „že množství jejich pobožných obyčejů a obřadů téměř úmyslně se bylo vměstnalo v obyčeje křesťanské a množství jich že bylo trpíno (sic) co neškodlivých i dále" (uv. m. str. 152). S tohoto hlediska (Grimmova) vykládá o výročních svátcích, které dělí na skupinu zimní a letní, t. j. dobu nejdelší noci a nejdelšího dne. K nim družily se obě rovnodennosti t. j. svátky jarní a. podzimní. Ježto „ svěcení svátků napodobňovalo (sic) vždy působení boha ve svátcích vsvětěného" (sic) (uv. m. str. 156), Hanuš všude hledá stopy bohyně Živy, Báby, boha Peruna atd. Při těchto výkladech dovolává se též obřadů ukrajinských, hlavně haličských. Vzpomíná pověr o sv. Mikuláši, vypravuje o haličsko-ruských obřadech koledních, na př. o svěcení vod ve Lvově, jehož1 patrně sám byl svědkem za svého působení na universitě lvovské, popisuje „hajiłky", hody májové, hody „rusadelní", připojuje poznámky

0 ukrajinských rusalkách atd.

Populární stať „Poměry ženského pohlaví к mužskému u rozličných národů vzdělaných a nevzdělaných" (Koleda 1855 str. 72 nsl.) celkem málo si všímá Slovanů, zato folkloristická causerie „Jak patří Slované v příslovích a pořekadlích na ženské pohlaví vůbec a zvlášť" (Ibid. str. 80 nsl.), shrnuje přísloví o ženách vůbec, o děvčatech, o babách, starých mládencích a pannách, o kráse a škaredosti, studu, o manželství, vdovství, o matkách a macechách. Hojné doklady svědčí, že Hanuš vydatně užil monumentální sbírky Čelakovského „Mudrosloví národa slovanského v příslovích" (r. 1852), která v rozsáhlou soustavu, vybudovanou na základech srovnávacích, pojala též přísloví ukrajinská.

Koncem let padesátých Hanuš pracoval o dokončení díla, к němuž látku sbíral téměř dvě desetiletí: Šlo o soustavný výklad výročních obřadů metodou srovnávací mytologie. V Pražských Novinách (1859 č. 265 nsl.) byl otištěn obšírný výtah Hanušovy přednášky (o výročních svátcích a obřadech vánočních) proslovené v Král. čes. spol. nauk 8. XI. 1859. Byla to ukázka z knihy vydané r. 1860. „Bájeslovný kalendář slovanský čili pozůstatky pohansko-svátečných obřadův slovanských" mytologická badání Hanušova dovršuje jednak věcně, — neboť zpracoval rozsáhlou látku — jednak ideově, neboť autor tu formuluje zásady mytologické, jimž zůstal věren i po zbytek svého života. V předmluvě napsané koncem listopadu 1859 Hanuš sám odsoudil svůj první rozsáhlý spis o slovanském mytu: „Vydávaje juž r. 1842 ve Lvově svou