str. 93
Mytologie Erbena provázela téměř po celou dobu jeho literárního působení. Již v prvním vydání Písní národních (1842—45] hojné poznámky dokazují, že se zabýval symbolikou lidové poesie, záhy však postoupil к studiím rozsáhlejším.1) Východiskem, ano vlastním polem jeho badání zůstala vedle písně lidová pohádka a tradice ukrajinské v jeho pracích zaujaly místo význačné. V prvním vydání písní paralelami ukrajinskými objasňoval teksty české,2) později pak největší pozornost věnoval hlavně tomu druhu lidových písní, o němž jsme měli zpráv nejméně, t. j. ukrajinským koljadkám.„
Na důležitost koljadek byl upozorněn Šafařík již v letech třicátých od Vahylevyče, který mu ze své cenné sbírky3) zaslal ukázku pro Slovanský národopis. Nestálý, podivínský Vahylevyč sám svých pokladů tiskem nevydával, ale žárlivě je střehl 4) a proto zejména u nás vědělo se o koljadkách velmi málo. Pochopíme dychtivosť Erbenovu, když r. 1846 Jak. Holovačkyj svou rozsáhlou sbírku poslal do Prahy, aby ji Šafařík expedoval Bodjanskému. Erben byl nadšen starobylostí písní a se svolením sběratelovým5) vypsal si mnoho ukázek, které později zužitkoval ve svých studiích mytologických. V rozpravě „Báje slovanská o stvoření světa" (ČČM 1866, 35 nsl.) poznamenal, že „první taková báje slovanská o stvoření světa vyskytla se v Haliči ve způsobe písně kolední, kterou o vánocích zpívají hospodářovi" a otiski překlad jedné koljadky podle rukopisu Holovačkého. Mnohem hojněji použil svých výpisků v monografii „Vidy čili Sudice", kterou z pozůstalosti otiskl Ed. Jelínek ve Slov. Sborníku (II. 183 str. 1 nsl.). 6) Analysuje slovanskou víru v osud, zabývá se také představami o původu „světa a tu znovu zdůrazňuje velikou cenu koljadky, kterou otiskl v ČCM 1860: „Slovanské představení o počátku světa bylo po tu dobu neznámé, a z té příčiny slovanské bájesloví v nejhlavnější své části, jako potud ještě ve mnohých jiných, nedostatečné, ano bez základu. Zachovala se však tato dávno pohřešená drahocenná památka v jedné rusínske koledě, jejížto zachránění od záhuby náleží panu Holovackému, pilnému
1) Srovn. Jagié, IIcTop. слав. фил. 519—20 a Niederle op. с. 284.
2) Také v článku „Jména měsíců slovanská vůbec a česká zvláště" (CCM 1849 133) otiskl a vyložil ukrajinskou píseň.
2) Srovn. o ní V. Hnatjuk Колядки i щедрпзки (Етногр. Зб1рник t. XXXV st. IV. nsl.). Vahylevyč svou sbírku odevzdal Holovackému, který ji pojal do svého sborníku, ale neotiskl tekstů věrně.
4) Havlíček vyjednávaje o prodeji sbirky písní Hoíovaékěho píše Zapovi, aby Holov. „žádal jenom víc, je-li sbírka důležitá; ovšem s mírou, ne jako Vahylevič od Pogodina chtěl půl Moskvy za koledy". (Quis, Korespondence str. 121.)
5) Píše o tom Zap Holovackému : „Poněvadž tebou poslané národní písně Bůh ví jak dlouho budou muset ležeti, nemohl jsem se přemoci, aspoň nahlídnouti do pokladu toho, a byl jsem skutečně velmi překvapen. K tomu se navinul Erben, a ne méně hladový než já, též s celou duší do nich sé pohroužil. Našel v nich velmi mnoho dát, které (!) některé jeho myšlenky o slovanské mythologii potvrzují a doplňují. Myslím, že to za zlé nevezmeš ..." (List z 12. II. 1846. Studynśkyj, Korespondencya I, str. 164.)
6) Podle minění vydavatelova, práce byla určena pro .Журналь мин. народ. просвЬщешя (Slov. Sbor. 1. c. str. 174). Byla dokončena až po r. 1847 [nalezl jsem totiž — str. 66 — Erbenovu zmínku o rukopise zapůjčeném „od nebožtíka p. Bočka" — zemřel r. 1847) patrně v letech padesátých, kdy Erben velmi horlivě se zabýval mytologií.
|
|
