str. 94
sběrateli písní lidu ruského v Haliči". 1) Kromě toho ještě ze sborníku Holovačkého přejal zaříkadlo (str. 61) a 7 koled (str. 110, 111, 120, 169—70, 173). 2) Při některých výkladech koljadky byly mu téměř jediným pramenem. Na př. při báji o konci světa poznamenal: „Slovanská taková báje, kterážby o tom výslovně mluvila, potud se ještě nenalezla; ale že jí býti muselo, dokazuje jedna rnaloruská koleda, kterážto připomínajíc někdejší blahý věk, na nynější zkažení světa žaluje . . . ." (uv. m. str. 120). Proto také velmi vřele vzpomněl zásluhy sběratelovy: „Zásluhu neocenitelnou získal sobě p. Hoíovacký, že zření své především na tyto koledy obrátil a jich na sto sebral" (uv. m. str. 110).
Nemělo by smyslu podrobně reprodukovati bájeslovnou interpretaci koljadek, jejímž základem jest předpoklad, že za postavami Marie, boho-rodičky, světců atd. skrývají se mytické bytosti pohanské' — zde jen připomínáme, že Erben je první badatel, který se vědecky zabýval těmito starobylými písněmi a pokusil se vyložiti jejich obsah, často velmi temný. Byl plně objasněn teprve tehdy, když byl objeven jejich hlavní pramen, totiž apokryfní podání středověká a když A. Veselovskij počal tyto problémy řešiti metodou srovnávacích dějin literárních. 3)
Rozprava o sudicích, žel, nevyšla tiskem za života autorova, zato Erben aspoň v almanahu „Kytice" (r. 1859)4) otiskl věrný překlad dvou koljadek podle rukopisu Holovačkého 5) a v poznámkách 6) srovnal jednu z písní Rukop. Kralodvorského („Věje vetríček z kniežeckých lesóv") upozorňuje na podivnou shodu, kterou ovšem vysvětloval tím, že „když písně Rukopisu Kralodvorského ještě z úst lidu prostého plynuly, vztahovala se říše vzájemnosti slovanské od Simavy a Černých hor (Fichtelgebirge) až к horám Uralským а к Černému moři, kdež i nyní ještě slyšeti jest jejich ohlas". (Veškeré spisy básn- vyd. Sutnarovo str. 231.)
Při úsilí stejně horlivém proniknouti v záhady slovanského mytu Erben liší se od apriorního Hanuše zejména tím, že nespouštěl se zřetele nejdůležitějšího úkolu srovnávacíno mytologa: opatřiti si hojný, spole-
1) Erben k tomu v poznámce dodává: „Sdělena byla nám, i některé jiné pisně z té sbirky, dobrotivosti přitele našeho р. К. VI. Zapa" (uv. m. str. 57).
2) Ve vydání Holovaékého (Народ, irfecmi sv. II) jsou to teksty: 5 (č. 7), 12 (č. 16), 13 (č. 19), 21 (č. 24), 31 (č. 43), 42 (č._ 7), 52 (č. 20]. Přepisy Erbenovy celkem sę srovnávají se zněn m sbirky. Zaznamenávám tyto odchylky: 52 (č. 20) verš 1. Hol. чистоколомъ — Erb. čistopolom; 13 (19) Holov. Радисела — Erb. Radusela; 14 (19): riolov. Матёнка Божа готакъ нволила — Erb. Matenka Božja jei tak zvolila; v koledě 31 (43) Erben změnil verš : V okolo svltjät drlbnii zvízdy. U Holov. čteme: Яснш зори свЪтятъ въ около. Přepis Erbenův není všude správný.
3) Na význam Koljadek Erben ukázal i v ruské rozpravě ,,0 славянской миео-логинi" (Русс БесЬда 1857 sv. 4. str. 71). Je to stať, v níž zpracoval své starší studie hlavne o jménech měsíců, o dvojici a trojici a poznámky ku pohádce Dlouhý, Široký а Bystrozraký.
4) Srovn. souborné vydáni Jar. Sutnara. (Veškeré spisy básnické. V Praze 1905 str. 215 nsl.)
5) Jsou to Koljadky Hotov. Народы, ггбснн (sv. II.) 76 (č. 8) а 73 (3). Překlad je vskutku téměř doslovný a správný. V tekstu 76 (8) poslední verš zní: Сама молода, яко ягода — Erb. trochu volněji „mladá děvečka jak jahodečka". Kromě toho v této koljadce vynechán refrain „А въ ней, а въ молодепкш, а въ ней!" Ve druhém tekstu Erb. má třetí verš „podlé pěšinky tmavá kalinka", který u Holov. chybí. Bud tedy tekst sám již byl kusý a Erben jej podle smyslu doplnil, nebo onen verš vypadl při tisku a pak Erbenovo zněni podává originál věrněji než otisk ve sborníku Hotov.
6) Tam otiskl ještě jeden var. ze sbirky Pauliho I. 3.
|
|
