str. 95
hlivý materiál. Dokázal to nejen vlastní činností sběratelskou, nýbrž i prací věnovanou Slovanské čítance. Skutečných pohádek slovanských bylo tehdy v Čechách známo velmi málo, přirozeně proto, že např. do té doby nebylo samostatné sbírky pohádek ukrajinských. Některé prosaické tradice haličskoruské otiskoval Dunder,1) .avšak omezoval se spíše na anekdoty a krátké pověsti, vedle něho Bendi (Stranický) přeložil výňatky z nekritické knížky Siemieiíského, 2) avšak teprve Erben dal nám ukázky ryzí formou, důležité obsahem a pokusil se svým výkladem přiřaditi je к tradicím ostatních národů. Tak ve studii „O dvojici a o trojici v bájesloví slovanském" (ČČM 1857) otiskl „karpatoruskou" pohádku o boji mezi čertem a božstvím (podle Wolfs Zeitschrift L), kterou ovšem vykládal mytologický jako boj slunce se zimou; v komentáři ku pohádce „Tři zlaté vlasy Děda Vševěda" (Máj 1860 str. 197 nsl.) užil ukrajinského variantu Maksimovičova a rukopisného tekstu Voljanova a ve stati „Báje slovanská o stvoření světa" (ČCM 1866) znovu se vrátil ke „kosmogonické" báji o Bohu a ďáblu.3) O Slovanské čítance počal soustavněji pracovati patrně počátkem let padesátých.4) Roku 1856 (v březnu) Zap oznamuje Holovackému (Studyńskyj ii. 270), že Erben „chystá se ke kritickému vydání slovanských pověstí"; bližších zpráv tehdy ještě neměl, ale v červenci téhož roku píše, že Erben „nyní začne vydávali své slovanské národní pověsti" (Studynškyj op. c. str. 278). Vydání uvízlo, poněvadž nebylo nakladatele. Působila tu nejen všeobecná stísněnost let padesátých, nýbrž i — podle svědectví Erbenova — zlomyslnost J. J. Hanuše, který nakladateli Bellmannovi vnukl nedůvěru у odbyt díla. Erben rozhodl se již, že knihu vydá sáni na předplacení, posléze ji přijal Kober. 5)
1) Srovn. Lumír 1851 (str. 12 nsl.): „Rusínske národní kazky čili povídky."
2) Legendy polskie, ruskie i litewskie (Poznań 1845). Lumír 1852 str. 157 „Podání a íegendy polské, ruské a litevské". Srovn. Lumír 1856 str. 368 nsl.
3) Pro Erbena byla důležitým dokumentem slovanské kultury. V úvodě (str. XI.), kterým doprovodil český překlad své Slovanské čítanky (Matice lidu 1869 sv. 1) poznamenal: Nejdůležitější zajisté báje slovanská, ve sbírce této obsažená, jest „o stvoření světa . . . ." „Důležitá jest i také zvláště proto, že do nedávna ještě s jisté sousední strany se pravilo, že Slované к této báji základní o počátcích všeho bytí, к tomuto vrcholu národního důmyslu, ani se nikdy nepovznesli."
4) Dopisem z ledna 1854 (Studynškyj 1. с. II. 167) Erben oznamuje Holovackému, že hodlá vydati sbírku, vlastně jen výbor „národních pohádek slovanských, jimž Rusové říkají skazki a Poláci klechdy v jazyku původním, s jistými poznamenáními; a mám nyní již takové pohádky všech slovanských odvětví pohromadě, jenom maloruských nedostává mi se". Znal sice teksty, jež přinesl ВЪнок, ale v onom malém výboru nebylo pohádek „mytologických". „Hlavní účel" — píše Erben — „toho spisu má býti_ ten, aby se objasnila zatmělá potud mythologie slovanská z takových pohádek". Žádal Holovaékého, aby mu bud sám napsal nebo od někoho objednal asi 2 skazky. „Sepsány by musely býti v čisté prostonárodní prose maloruské, právě tak, jak se vypravují". Na př. teksty Bodjanského (míní knížku Bodj. Наськы украинскы казкы z r. 1833) vítané po stráncs obsahové nehodí se do sbírky, jsouce zveršované. Zdá se, že na podnět Holovaékého V. Voljan (srovn. o něm Studynškyj op. с. II. některé zmínky) zaslal Erbenovi rukopisné ukázky, jichž však Erben' do Čítanky nezařadil. Užil jich na př. při poznámkách ku pohádce Tři zlaté vlasy Děda Vševěda. (Srovn. výše.)
5) Studynškyj (op. с. II. 333): Zap Holovackému píše v únoru 1857: „Náš Erben nemůže dostati nakladatele na své národní pověsti slovanské, a již na druhý rok to za sebou chová."
|
|
