Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských vydaných r. 1864 1) významem svým blíží se Čelakovského „Slovanským národním písním". Obě díla vyrostla z téhož základu myšlenkového a také cíle, které si vytkla, byly obdobné. Čelakovský svou sbírkou zamýšlel jednak ukázati krásu lidových písní, jednak seznamovati české čtenáře s jazyky slovanskými a stejně Erben účel naukový spojoval s tendencí praktickou chtěje sestaviti mytólogům sborník spolehlivých tekstů a při tom dáti začátečníkům vzorné ukázky ryzího jazyka lidového. Kollárova idea slovanské vzájemnosti inspirovala oba básníky a jejich vybraný vkus vytříbený dlouholetým studiem byl jim bezpečným vůdcem. Ukrajinský materiál Slovanské čítanky byl velmi důležitý nejen proto, že v Čechách až do té doby nebylo ukázek dobré lidové prosy, nýbrž i po stránce čistě národopisné.2) Erben první sestavil sborníček ukrajinských pohádek čerpaných z celé oblasti jazyka ukrajinského, tedy nejen z jižní Rusi, nýbrž i z Haliče. Nadto pak právě v oné době znovu vzníceného sporu rusko-polského ukázalo se politické pozadí snah o samostatný literární jazyk ukrajinský a teksty Erbenovy i v tom směru vyšly jako na zavolanou.3)

Českým překladem Slovanské čítanky (v Matici lidu r. 1869) a vydáním Dvou zpěvů staroruských (téhož roku) Erben svou činnost dovršil. Zemřel r. 1870, rok po J. J. Hanušovi. Oba podstatně povznesli mytologická studia v Čechách, oba pomýšleli na souborná díla o báje-sloví, ale nedokončili jich přesvědčivše se, že dříve nutno upraviti půdu soustavnými monografiemi.4) Pracovali v tom směru Hanuš rozborem zvykosloví, Erben jako sběratel a vykladač písní i pohádek. Klopotnou cestou podrobného studia přípravného dal se také dědic jejich zásad Primus Sobotka.

V oblasti středního Povltaví najdeme často malé kopečky a jamky, jichž zevní povaha prozrazuje, že nejsou dílem přírody, nýbrž dílem rukou lidských. Většina těchto kopečků jsou zbytky prací starých havířů. Na kopcích jsou díla podzemní, t. j. doly; na stráních a v údolích se ryžovalo.