Ale všecky kopečky nejsou zbytky starých zlatokopných prací. Jest vždy míti na zřeteli jejich tvar, složení a polohu. Mnohé z nich již svou geologickou polohou prozrazují, že nemůže běžeti o práce hornické. Úplně podobají se kopečkům rýžovnickým staré pece na výrobu kolomazi.

Co je to kolomaz ? Nemohu dáti přesné odpovědi, ač znám více lidí, kteří sami kolomazi dřevěné nápravy starých vozů mazali. Byla to tekutina mazlavá, syrupovitá jako hustý olej, temně hnědá až černá, po dehtu páchnoucí, tedy směs pryskyřice, kreosotu a olejů, které při frakciované destilaci dříví unikají a užívalo se jí к mazání náprav vozů, tehdy ještě úplně dřevěných. Kolomaz vyráběli ze dřeva borového, většinou ze smolných pařezů a kořenů. V mnohých lesnatých krajinách byla výroba kolomazi jediným zužitkováním dříví. Rozváželi ji po vesnicích. Jedouce vsí, vyvolávali: kolomaz, kolomaz! Formani vozili s sebou pod vozem připevněné nádoby na kolomaz, tak zvané kolomaznice.

Nebude snad nezajímavo seznámiti se blíže s výrobou kolomazi a s touto před nedávnem zaniklou živností, kterou zatlačil novodobý rozvoj železářství, ačkoli zaměstnání to nebylo asi ani tehdy příliš ve vážnosti. Ještě dnes platí u nás jméno „kolomazník" za přídomek nepříliš lichotivý. Není tomu tak dlouho, kdy výroba kolomazi zanikla. Vždyť teprve r. 1855 přivezl můj děd prvý železný vůz na Příbramsko a to z krajiny komárovské, kde v té době železářství b'ylo v rozkvětu. A ještě dlouhá léta užívalo prý se v krajích středního Povltaví vozů dřevěných. V těch krajinách našel jsem též celou řadu dosti zachovalých pecí kolomazných, které právě tím na sebe upozornily, že se mně mátly s kopečky rýžovnickými, kterýmiž jsem se zabýval.

Tak u cesty vedoucí z Placů ke Stěžovu (Placy zve se myslivna ležící u silnice, která vede z Příbramě do Kamýku) blíže louky — jest celá kolonie pecí. Byl tu asi „průmyslový podnik většího slohu". Devět pecí je dosti dobře zachováno, několik z nich je pobořeno. Dosahují výšky 2—3 m, šíře měří 4—5 m. Při stavbě silnice jednu z pecí prořízli, takže bylo možno si učiniti názor o stavbě a zařízení jejich. Jedna zachovalá pec a asi 3 rozbité jsou na kraji lesa u potoka napravo od silnice vedoucí z Placů do Višňové. Jen nepatrné zbytky z rozmetené a rozorané pece zbyly v polích východně od Jablané. Je tu vlastně dnes pouze něco rozdrcené, dehtem nasycené a páchnoucí lepenice. I na jiných místech jsou zbytky zachovány. Snad i škváry, nacházející se pospolu se starými obvaly na vrchu „Vyhlídce" nad dvorem Záhořím v útulné krajině Slapské ve Svatojanských proudech jsou zbytky rozmetených pecí kolomazných. Možno též, že v tomto případě běží o požářiště. Vždyť i staří havíři zajisté vařili a ke kovářským a jiným pracím potřebovali též ohně. Nepocházejí přece všecky škváry z kolomazných pecí. Neodborník mohl by snad i mohyly a stará pohřebiště zaměniti s pecemi kolomaznými.

Pec kolomazná byla zařízena velmi jednoduše. V zemi byla vyhloubena jáma, kolem ní vystavěna byla z hlíny, smíšené s chrastím a slamou, obruba. Z nejnižšího místa pánve vedl kanálek do malého dolíku, ze kterého se nashromážděná kolomaz vybírala. Do peci složili as třiceti-, centimetrová polena smolného borového dříví, loučky zvané, a vše