Obsahuje na druhém místě „Kroniku o Pirámovi a Tysbě, kteříž se velmi milovati začali, že tak pro sebe životuov se opovážili a žalostivý konec milosti své vzali, že se oba mečem prokláli. Tak jakž tato historia ukazuje, kteráž jest vypsána z čtvrtých kněh Ovídiových a to takto: Casu jednoho v Semiramis městě slavném, k tomu také zdmi velmi pevnými a vysokými ohrazeném" . . . Překlad tento, o němž dosud nebylo nikde učiněno zmínky, řadí se к četným zpracováním látky, Ovi-diem po prvé mistrně podané, jež obměňována allegoricky, romanticky i humoristicky prošla všemi literaturami, jak ukázal pěkně Georg Hart v dissertaci Ursprung und Verbreitung der Pyramus- und Thisbe-Sage (Beilage zum Jahresbericht der k. Kreisrealschule in Passau pro 1889, 1891), sleduje ji v literatuře latinské, německé, anglické, nizozemské a všech románských. Česká verse jest skutečně, jak se praví v nadpise, volný překlad z Ovidia, Met. IV. 55—167, rozvedený ve 266 veršů, vlastně řádků, jež obsahují 8 až 25 slabik a končí 1 se neumělým rýmem poslední slabiky nebo assonancí, někde dokonce jest rým chybou opisovačskou nebo sazečskou opominut. S dvěma latinskými versemi z 13. století, jež Hart uvádí, má náš text shody docela nahodilé. Zpracování není špatné, překladatel snažil se — což jest vzácností v cizích zpracováních — i vystihnouti jemnosti slohu Ovídiova, na př. jeho „quique a me morte revelli heu sola poterąs, poteris пес morte revelli", přeložil: „Ô lásko, lásko veliká, kteráž jsi před smrtí nikterakž nemohla býti zkažená, teď skutkem dokáži, že ani smrtí touto nebudeš rozloučená." Někde ovšem antithesám a přirovnáním svého vzoru (na př. v. 76, 115, 122, 135) neporozuměl a proto je vynechal nebo neobratně přeložil, jako „krev jako by z stříkačky stříkala", „krev z Pi-ráma chrčeti uslyšela". Také pro dramatickou stručnost překladatel arci porozumění neměl, rozvlékaje líčení Ovídiovo pathetickými nářky, klnutím lvici, opětováním věcí výše vyložených, zdůvodňováním činů obou milenců. Ojedinělý jest též výklad našeho překladatele, že známost Pyramova a Thysbina vznikla cestou ze školy, neboť oba к svobodnému umění velmi byli náchylní. Rovněž konec je originální: