sčetlost doplňuje bohatými zkušenostmi získanými dlouholetou prací v Národopisném museu českoslovanském. Třetí kapitola jest věnována kroji lidovému. O krojích bylo u nás již mnoho psáno, pohříchu však mnohé rozpravy zůstávají na stanovišti prostě popisném, nepokoušejíce se o hlubší výklad různých otázek, které se vyskytují při„ studiu tohoto důležitého předmětu. S radostí zaznamenávám, že kniha Žaludová všude se snaží proniknouti za povrchní popis, pokud to ovšem celkový rámec díla dovoluje. Najdeme tu sociologické úvahy o vlivech, které působily na lidový kroj (jsou to mimo jiné dobová móda, lidové představy o kráse, smysl pro obřadnost atd.), o výzdobě (výšivky), o celkovém rázu kroje a pod. Vím, že autor v přehledné stati nemohl se zabývati podrobným řešením těchto otázek, avšak získal si zásluhy, že na ně upozornil čte náře a vzbudí snad zájem i v kruzích širších. Poslední kapitola popisuje zvyky, obyčeje a slavnosti českého lidu, které již několikrát byly zpracovány, přes to však neváhám přiznati, že jsme dosud neměli stati tak hutné a pěkně ucelené. Stručný úvod shrnuje podstatné rysy světového názoru našeho lidu selského, přihlížeje též ku představám náboženským a zdůrazňuje význam tradice. Popis obřadů připíná se jednak к důležitým svátkům výročním, jednak к významným obdobím v životě lidském.

Shrnuji: „Česká vesnice" jest v knize Žaludově popsáaa všestranně a tak zdařile, že bychom si přáli, aby se nám brzy dostalo obdobné práce o vesnici moravské, slezské i slovenské. Doufám, že kniha se dočká nového vydání; pak snad bude možno vytisknouti ji na lepším papíře, aby obrázky byly jasnější, snad bude lze připojiti také barevné reprodukce a nepochybuji, že p. autor znovu bedlivě zreviduje tekst, který po stránce jazykové není bez vad. Výčet literatury bych rozhojnil. Podotýkám ještě, že cena jest na dnešní poměry mírná.

Plzeňské publikace národopisné. Národopisná společnost v Plzni vydala svým nákladem ve vzorné úpravě dílo Marie Lábkové „Plzeňský kroj" (druhé doplněné vydání). V Plzni 1919. Cena К 10.—

Nesporná přednost toho díla jest v tom, že jest vydáno s opravdovou, věci důstojnou pietou. Vhodná obálka od akadem. malíře B. Krsa (motivem jejím je svatební „Kecal" z Plzeňska) a umělecky provedené přílohy dodávají dílu krajové výraznosti. Příloh jest celkem čtrnáct. Pořízeny jsou vesměs podle skutečných vzorů (většinou fotografie od J. Böttingera, ostatní pak od.L. Lábka, J. Hanuše a j.). Vedle toho připojeny jsou dva vzorce střihů (pro krój ženský a mužský) a krojová mapka oblasti plzeňské. Tekst sám jest doplněným a rozšířeným pojednáním z prvého vydání. Na necelých šestnácti stranách podává tu Láb-ková dějiny plzeňského kroje, ohraničení jeho oblasti proti oblastem: kralovické (plaské), radnické a rokycanské, blovické (hradištské) a německým, touškovské a chotěšóvské. Výklady krojů: ženského (str. 2—12) a mužského (12—15) podány jsou výhradně podle ústního podání pamětníkův a bibliografie předmětu uvedena jest zvláště. Pro vědecké zpracování látky bylo by ovšem záhodno, aby se spisovatelka neomezovala při výkladu samém pouze na ústní sdělení, nýbrž aby