kou: kousl do jablka, ohavná chuť, zahodí na hnůj. Ráno tam stará žena, které vykousl z beder velký kus masa, že nemohla dojít domů.

Motivaci moření jako motiv úvodní má pověst z Rogožna (Ro-gasen), t. č. 5b: muži, kteří se vysmáli neobratné dívce při tanci, po řadě mořeni. Poslední uchopil jablko a pověsil ha hřebík. Ráno tam visela ona dívka. Prosila ho. Pustil ji, když mu slíbila, že ho nechá v klidu.

d) Proměna v koně vynutila si nové motivy.

Polská pověst modlnická, K. Lud. VII. 70, vypravuje: muž jeden vzal si jinou. První milá se také vdala a byla při křtu jeho dítěte. Mořila oba manžele. Poradili jim lidé, aby chytili zmoru na pásek sv. Františka. Muž ucpal díru, kterou přišla, a chytil ji tím páskem. Měnila se v různé podoby, po půlnoci v kobylu. Z pásku udělal uzdu a jezdil s ní sedm let do lesa. Když se uzda roztrhala, utekla mu s pole. Motiv proměny v kobylu je pak zmaten: v těch sedmi letech také doma hospodařila, ale trpěla vysilováním v podobě koně. Po sedmi letech navštívil svou kmotřenku. Ležela na smrtelném loži. Vytkla mu, že pro něho umírá. Sedlák se chytil za hlavu, neboť v ní poznal svou zmoru -kobylu. Umřela.

Variant v Mat. XI. 59 č. 61, má úvodní motiv, který by vystačil na samostatnou pověst a také jí asi byl. Bohatý hospodář má krutou ženu. Hádala se, к obědu dávala jemu a pacholkovi krev s chlebem. V noci nebývala doma. Vstávala z lůžka a unikala dírkou klíčovou. Pacholek chtěl to vypátrati. Motivu tohoto je účelněji užito v pověsti o přeříznutí zmory, klobásy, K. Lud VII. 73 č. 152 a v jejím variantu K. Lud VII. 71 č. 151. Pak již motivy podobné. První noc spal, druhou noc vzal na se pásek sv. Františka, pak ji zbil páskem. Udeřil ji třikrát po plecích, dal jí uzdu a ze zmory stala se „bardzo piękna klacz". Dal ji okovati, vozil s ní hnůj. Hospodář pohřešoval hospodyně. Pacholek jej těšil, že se vrátí. Sedm dní pracoval se „sivkou". Náhodou slitoval se nad zuboženou pastucha a sňal uzdu. Koně však již nespatřil. Hospodyně vrátila se „suchá jako kost". Na otázku mužovu, kde byla, ukázala ruce a nohy, kde měla sledy podkov. Stala se z ní řádná hospodyně.

Polským šíří motivů blíží se oldenburska, Strackerjan I. 383 n. § 250, i (= Laistner I. 171): dva pacholci spí spolu, jeden stále hubení; přiznal se kamarádu, že přichází každý den walrideske, dá mu ohlávku a promění tak v koně, na kterém celou noc jezdí. Vyměnili si místa, kamarád hlídal. Vyrval walridesce ohlávku a přehodil jí přes hlavu. Proměnila se v koně, kterého dal okovati. Motiv práce zapomenut; doma sňal opět ohlávku a nechal ji jiti. Druhý den selka v posteli a podkovy na nohou.

Bez motivu uzdy jsou stručné verse slezské, a to hlohovská a. z kraje Němčí (Niembtsch), Kiihnau 120 č. 1485. Hlohovská: alp přichází jako noční kůň klíčovou dírkou; kdosi ho chytil a dal okovati. Byla to žena sousedova.

Druhá naznačuje motivy, hlavně motiv uzdy: pacholek ve stáji mořen, chytí koně postrojeného uzdou, dá jej okovati. Ráno jej posílá hospodář pro doktora. Věděl hned, že je hospodyně okována.