V pověsti dolnobavorské, Waltinger 57 (= Ranke 7) moří alp jako bílé peříčko dobytek. Sedlák je hodí do ohně. Chyběla ráno jedna služka.

Motiv proměny někdy zapomenut, ač jej nutno předpokládati z pojetí mora-.duše.

Tak ve slezské ze Kr. Kozel, Kühnau 129 č. 1501. Paní chytila moru. Ta musí oknem přijíti a vyjiti dveřmi. Upevnila koště přede dveřmi. V jizbě musela duše mory zůstati. Osoba zemřela.

f) Chycení, zabití mory bez proměny.

Motiv proměny, zdá se, byl setřen, zapomenut, a tak zůstaly ostatní motivy bez logického spojení, jež obstarával zmíněný motiv. Pověst sestupuje ještě více z oblasti snu v oblast tradice. Spolupůsobilo tu druhé pojetí: mora dusí ve vlastní postavě.

Tak hanácká pověst, Vyhlídal 89: „mura" chodí na syna hospodářova. Pacholci přišli od muziky, „dědeček Róbal" si na „muru" počkal. Objevila se v maštali roba jakási, Róbal ji kopáčem zbil. Pokoj.

Záhorská verse, Přikryl 334, jen prohloubeným úvodem se liší: pacholek ve mlýně mořen, marné prostředky („lidská nožka", košile na ruby). Na cestě domů potkal ženskou bíle oděnou. Ve mlýnici bděl. Měsíc svítil jasně. Viděl ženskou spěchati od pily к vodnímu kolu, vyšplhala se ke hřídeli a vlezla do mlynice po něm a palečným kolem se dostala к truhle. Dechla na pacholka horkým dechem, že přišla naň mdloba a počala ho dávit. Pacholek vzpamatoval se, zbil ji. Poznal ženu z dědiny. Zapřísahala, aby ji nevyzradil žádnému, že už ho nebude trápit. Pokoj.

Mořené poradili nastavěti nože v jizbě ostřím vzhůru. Slyšela vrznout dveře v kolně, pak v síni a už na ni šly dřímoty. Ale v tom slyší naříkat' tu moru: „Jesus Maria Josef, co stě tu tych nožuv telo nasto-jali, či nevitě, že já jsem vaše tetka?" A bečelo to a fňukalo to a odešlo. Ráno bylo vidět krev od toho stavení až к druhému. Podle toho poznalo se, že to byla opravdu tetka té osoby. Ležela kolik měsíců, než se jí nohy zahojily. Z Frenštátu (rukopisný zápis P. J. Stra-hala z Horní Bečvy).

Mořený mórawou držel ji pevně a křičel o světlo. Přinesli světlo. Držel podušku, prsty hluboko v plátně, takže mórawa vězela mezi nimi, Schulenburg 153 (= Laistner I. 53). Polská, Zbiór XIV. 186: Gnieciuch dusil člověka na hrdle, ten se probudil, chytil jej rukama a vyhodil za okno, ráno na tom místě spatřil maz rozlitý.

V chycení několik pověstí německých má společný moment: uchopení za vlasy (incubus?). Vorarlberská, Vonbun s. 77 č. 19a (= Laistner I. 53). Mořený starý Winkler uchopí doggi, drží ji, cítí dva velké copy; zatím žena přinese světlo. Neudrží jí však; utíká rychle ze dveří, viděti je ještě obrovské copy.

Oldenburska, Strackerjan I. 386e: mořený lehne si za bratra, v nohou postele uchopí plnou hrstí vlasy své nepřítelky, drží a běží asi 50 kroků za ní. Pak už nemá síly a pustí. Pokoj.

Proč má mořený moc nad morou, vysvětluje jiná oldenburska Strackerjan I. 387g: postavil střevíce obráceně před kajutou. R i d i-