podařilo teprve třetí noc přemoci spaní a přikryti hrncem světlo. Na klice visela bába, prosila. Pokoj. Tamtéž 278.

Téhož motivu užívá valašská verse chycení mory v podobě jehly, Václavek 1897 s. 111: při stíhání mory vezme se netržený (nesmlouvaný) hrnec, provrtá se dno a poklopí se svíčka; nezná se však výsledek: chycení mory na klice.

Tento oslabený motiv má i polská pověra: za účinný prostředek pokládá oblepiti nový džbáneček těstem, dáti pod podušky, Lud XV. 42. č. 14. Vlastní účel nádoby už zapomenut.

Motiv nesetřelý se zde vyškytá v pověře, nikoli však v osnově povídky. Zabiti zmoru se nedoporučuje, nebo přijdou nové zmory, spálí a zničí všechen dobytek toho, kdo zbavil života „jejich sestru". Jest ji třeba chytiti, dáti „vědmu" do hrnku, zatknouti přiléhavě a krmit „jak się naležy", Wisła IV. 786 (Máchal 178, Černý 423).

Jindy radí pověra koupiti bez smlouvání nový džbán a v noci lapiti do něho vše, co na sobě člověk najde; ráno se mora ukáže v lidské tvářnosti. Goł. pol. 156, К. Lud VII. 74, Máchal 178.

Německá pověra, Kuhn II. 19 č. 52: přikryti prostěradlem, pevně držeti a do skříně zavříti. Otevře-li se skříň dříve, než se člověk může udusiti, vylítne bílá holubička, jinak je nebezpečí, byl-li to miláček, že se zadusí.

S motivem mora-duše je pověst hesenská, Wolf č. 95 (= Ranke 2). Mladík mořen. Matce dal znamení; ta bílý šátek rozprostřený nad ním shrnula a zavřela do zásuvky. Mladíku se ulehčilo. V temže okamžiku zemřelo v sousední vesnici děvče náhle, bylo již na márách. Třetí den vzal mladík náhodou klíč od příhrady, bílá myška vyklouzla klíčovou dírkou, dívce v rakvi vběhla do úst, ta ožila.

Totéž pojetí, táž osnova ve francké pověsti, Bechstein I. 303 č. 163. Krásného pacholka tlačí alp. „Weiser Mann" radí: chytiti, zavříti. Chytil prachové peří, zavřel do skříňky. Druhý den křik, že jeptiška udušena. „Weiser Mann" jej vyzve, aby nechal peří uletěti. To letělo přímo do cely, jeptiška ožila. Pokoj.

Táž osnova bez pojetí mory - duše, nýbrž s motivem proměny vlastní osoby je verse ze Zadních Pomořan, Knoop 26 č. 46. Statkář mořen od mahrta (nom. der Moart). Chytil klubko vlny, zavřel do skříně, klíč nechal trčet. Ráno tam našel ženu. Musila slíbiti, že nebude obtěžovat. Souhlasí s lužickou, Schulenb. 152.

Táž osnova až v Briestě variována o faráři, o jeho tlusté matce, která hubeněla mořením, Z. ö. V. III. 89. Farář schoval se pod její postel a vyskočil se svíčkou skrytou pod nádobou a dopadl slepici. Ve skříni zavřena proměnila se v nahou dívku a slíbila, že toho nebude dělati, nýbrž uplete faráři každoročně pár ponožek.

S motivem uzavření mory souvisí symbolický prostředek, jejž poznamenal již staročeský rukopis z XV. století, Zíbrt Obyčeje 211: „Tehdy bába, kdy к večeru dítě zmyje, té vody po zmytí nalej do čbánu a což muož nejlépe, zahraď a tak nech až do zajtří a