tuť zví, že ta baba ráno přijde a tu, kdež šestinedělka leží, oznámiť se ta muora".

Jistě s tím souvisí uvedená již česká pověra radící uvázati lahvičku na kliku, zatknouti ji, když vejde morous, aby ten tak do rána zemřel (viz výše).

Původní výrazný motiv zná německá pověra, tak v Lechrainu, Leopr. 12: mořený rychle vyskočí a do kamenného plosku pustí něco moči. Zacpe pak ve jménu tří ďáblů, truda nemůže pak mořiti. Onemocní na smrt. Musí přijití a na kolenou prošiti o pomoc. Chce-li jí pomoci, může plosek v nepřímé hodině pověsiti v komíně a obsah vyliti před slunce východem nebo západem do tekuté vody, ale proti proudu.

Stejně zní pověra lutyšská, Wolf 346 č. 253, o přikletí mory: zaklínači dávali za peníz láhev, do té bylo namočiti, vystaviti hodinu na slunce a přinésti zase zaklínači. Ten přivedl je к vodě, obráceni, přes hlavu hodili do ní láhev.

Vlastní účel prostředku, to jest zadržení moče mory, naznačuje verse nizozemská, Wolf 346 č. 254. Šlechtic mořen. Radil lékař, duchovní. Nepomohlo. Pastevec radí: namočit do láhve, schovat. Zavřel do skříně. Druhý den stará žena kupovala střepiny a láhve. Pak prosila úpěnlivě pána, aby jí dal tu láhev, že ho nebude už mořiti. Ten láhev konečně rozbil. Z baby teče „voda". Vyhnal ji. Pokoj,

Táž osnova povídková, jež se značně podobá typu „Přijď si", je, v Bergu, Schell 40 č. 53: dva selští mladíci mořeni. Chytrý muž radí. Když oznámila mahr svůj příchod šumem a zvoněním, obrátil se jeden v posteli a měl pokoj. Druhý namočil do octového džbánu a zavřel do bedny, kam paprsek nepronikl. Ráno objevila se sousedka a prosila, aby jí už netýral. Musila slíbiti, že ho nebude znepokojovati. Pověst sice dodává, že kdyby déle byl měl bednu zavřenu, že by musela ze-mříti. Proč, jaký je účinek prostředku, se nepraví; asi zapomenuto.

Shoduje se s ní druhá verse z téže krajiny, Schell 165 č. 62: úvodní motiv (muž), kdosi radí: namočiti do láhve, zavřití ji, Ve třech dnech přijde osoba, která na něm jezdí, a něco požádá, on však nesmí jí vyhověti. Učinil tak. Přicházel soused, po každé dotěrněji. Nevyhověl mu. Pokoj.

V přímořských krajinách německých vyškytá se zajímavý tvar pověsti o waldrideske, která přijíždí zpívajíc po vodě nebo ve vzduchu z dalekých krajin к své oběti, pozbude svého člunu (síta), vesla (lopatky bederní, žebra kravského a pod.), musí si je vyprositi.

Je celý cyklus těchto versí ż Oldenburska. Vzornou osnovu má verse, Strackerjan I. 379a. Unavený sekáč lehl si v noci pod stohem. Blížil se líbezný zpěv. Walrideska přijížděla v člunu z Anglie. Dala „tähmse" (síto) a vesla pod stoh. Odešla do města. Sekáč vzal věci к sobě. Se svítáním se vrátila, hledala nářadí, naříkala. Slitoval se nad ní; slíbila, že mu kus plátna položí pod stoh, a splnila.