Táž verse v Scharrelu (podle poznámky tamtéž), úvodní motiv pozměněn: walrideske přijíždí za vichřice.

Pouze motivem odměny se liší verse d, tamtéž 380. Slíbila soudek zlafáků, ale musí odměněný přijíti před východem slunce a nesmí soudek vzíti s sebou. Nalezl soudek, ale s koňským hnojem. Vzal hrst s sebou, po východu slunce má zlafáky v ruce, ostatní zmizelo.

Verse c, Strackerjan I. 380, uvádí sedláka a pacholka, jinak se shoduje; krásná paní hledá své nářadí a volá „Maritsche", praví, že musí rychle zpět do Anglie, slíbí každému košili. Motiv odměny změněn v dar danajský: psi oblečeni na radu pacholkovu do košil, pojdou. Pak košile už nejsou nebezpečny a nikdy se neroztrhají.

Blíží se této versi celkem bergská pověst široce vypravovaná, Schell 249 č. 233. Mladík mořen. Přátelé ho hlídají. Jeden slyší šum ve vzduchu, kutálení po střeše a pád něčeho.na hnojiště: byla to opálka na krmení. Ráno lehké kroky na dvoře: dívka hledá ztracenou opálku. Přizná se, že je z druhé strany Rýna, slíbí, že nebude mořiti a že každému mladíku dá jemnou košili, již si měli odnésti z určitého domu v Kolíně určitého dne. Splnila slib, jak se dověděli, ale pak košile zase odnesla. (Tím se obměnil poslední motiv verse předcházející.)

Pomořanská pověst: námořník zapomněl na svou nevěstu v Anglii. Každé noci byl sužován morou. Jednou našli pastevci koní na břehu koryto, kde ležely dvě opálky. Hledala je ženština a naříkala: „Až má matka svou dceru bude buditi, kde jest její dcera ?" Spatřila koryto v rukou pastevců a prosila úpěnlivě, aby je vrátili. To se stalo a ihned zmizela na vodě. Námořník už nebyl mořen. Haas, Pom. S. č. 33. s. 17.

Úvodní i konečný motiv setřelý, ale ústřední motiv naříkání а návratu prohloubený íáskou mateřskou je ve versi severoněmecké, Kuhn 262, 293, a ve versi durynské, s ní se úplně shodující, Bechstein I, 133 (= Mannhardt, Germ. Myth. 345): hajný nalezl na stezce síto a vzal je s sebou. Přišla paní, hledala a volala: „wie weinen meine Kinder in Engelland!" Položil síto a ihned zmizela.

Podobá se jí v tom nizozem., Wolf 614, 515 (= Wolf. Beitr. II. 273): pacholek, jehož koně často mořeni, vidí po vodě přijížděli mušli a zastaviti u břehu, a v tom okamžiku byli jeho koně mořeni. Strčil mušli do kapsy. Zena naříkala, že musí do zítra ráno býti 300 hodin odtud a obstarati děti, píci a stloukati máslo. Na slib, že nebude zvířat mořiti, vrátil mušli.

Z oblasti snu jednotlivcova v oblast tradice mnohostí osob uniká verse, Strackerjan I. 379 b. Lidé pracující u rybníka viděli podivné plavidlo, velké síto, ve kterém seděly dvě paní, za vesla měly kravská žebra. Schovaly nářadí, dělníci jim je vzali; na jich žalostný nářek, vydali. Chybí poslední motiv odměny.

Podobně stručnou osnovu má pověst visbecká, Straek. I. 381 f.; dva pacholci hlídají krávy, slyší šum ve vzduchu, něco spadlo: najdou dvě síta. Schovají. Dvě dámy krásně oděné prosí o své „čluny". Jak je dostaly do rukou, zmizely v nich. Ve čtvrthodině musí být v Anglii a tlačiti tam kovářského. Mahr v sítu jezdící, Jahn č. 473.

Pouze motiv walrideske v sítě jsou pověsti u Strackerjana I. 380 b. poznam.