Plakala. Musí na lidech jezditi. Ani slíbiti nemohla, že mu dá pokoj. Prosila, aby ji pustil. Matka bydlí sto mil odtud, už po ní touží. Upozornila, že klíčovou dírku musí uvolniti. Mladík se zhrozil mahrty, oddělal vosk. V sítě letěla klíčovou dírkou, ve vzduchu к němu volala: „Neslyšíš? Nyní volá má matka: Kukusäj!" (δ). Závěrečný motiv: pokoj od moření.

Konečně je oslaben také motiv δ na pouhou otázku. Tak vestfálská verse, Kuhn I. 219 č. 247. α (selský synek, klíčovou dírkou), β, γ, δ: po dlouhé době se ptá: „Víš, jak jsi [na mně jezdila jako mahr?" Ihned zmizela, ε: každou neděli čisté prádlo pro něho i dítě. (Sr. také Kuhn 286 č. 332.)

Podobně v korutánske versi, Graber 160 č. 204, kde také motiv а úvodní je ojedinělý: u hlav lůžka vyvrtati 3 díry, do každé slrčiti hůlku ořechovou, až jej bude mořiti, jednu po druhé vytáhnouti. Švec tak učinil (α). β: v jeho posteli ženská, která myslila a mluvila jako dítě. Poté γ. δ: vytrvalé otázky po původu; pověděl jí, ztratila se.

Motiv otázky, jak přišla, stává se otázkou po původu osudného moření v pověsti z marky, Kuhn 198 č. 185 (= Laistner I. 190) α, β, γ; δ: po dlouholetém manželství zmizela žena, poněvadž se jí muž zeptal: „wie kommt denn das, daß du eine Mahre geworden bist ?", aniž se zmiňuje o uzavření klíčové dírky. Motiv ten vyvíjí se přirozeně oslabením základního, není motivem jmenování jména, jak myslí Laistner (I. 190).

Celá osnova přenesena byla nevhodně na muže v rujanské pověsti, Wolf, Zeitschr, II. 139 (= Kuhn 219): důstojník (!) také mizí, když dovídá se o svém původu; přichází jen v noci, aby se podíval na své děti. Tedy rys mateřské péče (ε) křiklavě umístěný.

První variant je v pověsti z okolí Rožnova, Bayer C M. M. 1875. VII. 86. Milý s milou byli u muziky. Jak přichodila hodina, co měla jít dávit někoho, ona se mu vždycky ztratila z té muziky. Umínil si, že ji vyšpehuje, jsa také žárliv. Jednou na muzice nutila jej jiti domů. Rekl, že přijde za chvíli za ní. Stopoval ji. U chléva jiného sedláka ostala stát a stála jako socha u žebře. Šel к ní, byla mrtva, bez sebe. Odnesl ji domů; lekl se, že umřela. Za půl hodiny sletěla s chléva myš a běhala na místě, kde dívka stála. Vyletěla zase na chlév. Pacholek donesl dívku zase к žebří. Myš přiletěla zase nazpátek a vběhla do dívky, ta se vzkřísila a byla živa. Zahlédla milého; musel odpřísa-hati, že na ni nepoví. Měl ji ukrutně rád, ale od té doby přestal ji chtíti.

Malé změny jsou ve versi zapsané tohoto roku P. J. Strahalem podle vypravování p. J. Strahala, obchodníka ve Frenštátě (rukopisně). Mladík slyšel o galance, že je zmora. Zdrželi se jednou dlouho venku (ne při muzice). Chtěla mermomocí domů, jak „přichodila" dvanáctá hodina, kdy měla dusiti. Zastavila se, prosila, ať na ni počká, že musí jiti na malou stranu. Odběhla do jakéhosi „gaňku". Dlouho nešla. Našel ji tam na zemi bez ducha, mrtvou. Volal na ni, drcal do ní, ani se