pověsti poznaňské, Knoop, Sagen 3 č. 3, zjevují se u kamene, nebo mrtví německého a litevského kostela, kteří se vzájemně navštěvují a poboří vždy za vichřice v cestě stojící dům, Tettau & Temme 162 č. 167.

Rozdílnost „ducha" a těla předpokládá skupina pověstí, kde jeden :ze zemřelých manželů zjevuje se ihned druhému, na př. Haupt 166 č. 199 (hrabě padlý v boji zjeví se při hostině manželce), Schell 162 č. 55 (zemřelá žena zjeví se muži na cestě) a 337 č. 25 (muž vidí v polích svou těžce nemocnou ženu, doma najde ji mrtvou. Balbin v Miscell. III. 209 vypravuje pověst z hradu Rizemberga: kapitán po smrti obcházel za jasného dne, sedával před hradem a na otázku jmenoval své jméno atd. Hmotnější patrně byl duch, který podle velko-polské pověsti Lud XV. 47 č. 4, hřmotil na půdě, jako by hrách na stěnu a strop házel, hřmotil stoly i křesly. V Boleslavě 1699 otevřeli hrob krejčířův, poněvadž farář v něm slyšel klepání; to se opakovalo čtvrt roku v domě krejčího, zvláště bylo slyšeti žehliti, Kühnau I. 614 č. 649. Sr. módní „zjevy" spiritistické. I duchové svatých se zjevují podle polské víry, Lud XV. 48 č. 6.

V daleko četnějších pověstech je pojetí revenanta hrubě materialistické. Buď je zřejmě vyznačeno, buď se předpokládá. R. 1684 otec, ležící na márách, objevil se třikrát patnáctileté dceři, Kühnau I. 16 č. 5. Právě zemřelá matka zjeví se dceři jako duch, Knoop Sag. 5 č. 9. Starý majitel panství zjevuje se ke zděšení hlavně ženského služebnictva, t. l23 č. 135. V Polnisch Neukirch, kr. Cosel, obchází hrabě v zámku, hraje dokonce s přáteli kulečník; jednomu pánovi stáhl peřinu a škádlil jej tak dlouho, až s ním hrál (!), t. 133 č. 145. Východopruský reve-nant kouřívá o dvanácté v poledne z dlouhé dýmky přede dveřmi a jezdívá ve čtverospřeží, Lemke III. 51. Zemřelý otec obchází v noci po svém pohřbu třikrát kol svého domu, aby jeho milé nestihlo neštěstí, Grohmann 193. Neobstará-li se řádně mrtvola v Oldenbursku, přichází mrtvý a žádá svého práva, Strackerjan 1, 154. Není-li hrob dost hluboký, obchází mrtvý v Oldenbursku, poněvadž může opět ven, Wuttke3 466 § 739. Proto také hledí v Polsku, aby rakve neměly velkých suků, Zbiór wiad. IX. 34 č. 36. Vdovci, který jda mimo hřbitov, kde také leží jeho žena, vzdychne: „Kdybych tě mohl vzíti s sebou," skočí někdo na záda; vlasy nesené visí mu do obličeje, Ranke 44. Husar bezhlavý vychází z hrobu, Kühnau I, 51 č. 47. Poznaňská pověst vypravuje, jak v Rakvicích r. 1849 vycházel z hrobu nebožtík, šel do svého domu, mumlaje cosi pro sebe, a zase v hrobě mizel, Knoop 1893 131 č. XLIII. 4. Tamtéž se vypravuje o zemřelém superintendentu Fuchsovi, který chodil v mešním šatě ze hřbitova do kostela, Knoop 1893. 132. XLIII. 7. Zemřelý se ukazuje v černém oděvu v sadě, t. XLIII. 6, nebožka stará paní prochází se svým plouhavým krokem třikrát světnicí, t. XLIII. 5. Také v Horkách u Chrasti (Polensko) přicházel zemřelý syn „celej černej voblečenej" v 11 hodin. O dvanácté se ztrácel. Mše nepomáhaly, ani kněžím neodpovídal „a jen dal šarapát pořád po stavení". Musil mu kat „srejt hlavu f pravý poledne". Hošek II. 147 č. 19. Podobně udělali nebožtíku hospodáři na Valašsku, Václavek 972 115, který o půlnoci přicházel do stavení a cosi hučel. Usekli mu hlavu rýčem. Ale v noci nato přišel zase, maje hlavu pod paží. Hrál si s ní a zase