učí pověst kladská, Kühnau I. 19 č. 11. Farář chtěl dát vykopati hrob sedláka, podezřelého ze sebevraždy. Hrobníka odrazila však neviditelná síla, rovněž i nástupce jeho. Pod. pověst polská. Podle tradice wisłocké, Świętek Lud VIII. 358, jsou duchové zemřelých neviditelní a nevycházejí z hrobů ve vlastním těle. Ve vlastním těle vycházejí pouze sebevrazi a oběšenci, kteří tam přijímají rysy zřejmě vampirické, sr. dále. Lid v okolí Suchedniowa věří velmi v bytosti zvané „wisielcy", t. j. ti, kteří se sami oběsili, Wisła X. 648. Nemají klidu, toulají se po lesích s místa na místo. Přicházejí к ohništím. Pasáci, uhlíři často je vídají. Jeden uhlíř, aby se zabezpečil při ohni před zimou, nacpal pytel slamou a vsunul do něho nohy. Přišel wisielec, prohlížel ho, pravě: „No! no! tyle lat już wędruję po świecie i nie przy jednym ognisku grzać mi się zdarzyło, a przecież pierwszy raz dopiero zdarza mi się widzieć takiego człowieka, który ma dwie głovy, a jedną d . . . !" S pověrou německou, uvedenou Wuttkem na uv. m. o oběšencích jako příčině nepohody shoduje se polská, Zbiór wiad. IX. 34 č. 28. Podle české pověsti, (jedné z mnohých podobných) náhodou zaznamenané, straší v lese Franta „Skrček". Chlap zavolá: „Skrčku, kde jsi?" Něco silně houklo, šla na ně hrůza atd. Kovář, Prostonár. hovory s. 17.

Vrazi jsou revenanty. V něm. pověsti hojně; sr. Kühnau I. s. 65 č. 74, č. 75, s. 66 č. 76, č. 77, č. 78, č. 79 jsou pověsti ustáleného typu; t. s. 68 č. 82 vrah zjevuje se v podobě černého pudla. Pod. t. s. 62 č. 68: straší duch mlynáře a mlynářky, kterou mlynář svrhl do studně, t. 200 č. 193: mnich, který znásilnil a zavraždil dívku. Pod. v Bergu, Schell 142 č. 13: svobodná žena, která zabila ve stáji dítě, t. 152 č. 31: muž, který zabil ženu ve hněvu atd. Podle polské pověsti straší jezdec, majitel statku, který uštval psy ženu, sbírající suché dříví a sám zabit stromem, Knoop Sag. 14. č. 26, t. 9 č. 16: statkář, vrah obchodníka s klenoty. V Krkonoších straší duch loupežníka a vražedníka, Kühnau I. 59 č. 62.

Zabití jsou rovněž revenanty. Balbin v Miscell. III. 209 uvádí pověst z hradu Roupova, podle které hejtman zabitý v noci navečer díval se z okna a mluvíval.

Ve Vých. Prusích najde se představa, že zavraždění musejí ještě tak dlouho obcházeti, kolik by mohli jinak žiti, a v Korutanech totéž se povídá o těch, kteří náhodou zahynuli, Z. V. V. XIV. 31.

Podle meklenburské pověsti za živa pochovaní nemají klidu, Bartsch I. 174.

Duch kupce popraveného pro vzpouru, s hlavou pod paží se zjevuje, Kühnau I. 59 č. 61., padlý švédský hejtman t. 53 č. 52, podezřelý dědic záhadně zemřelý, t. 142 č. 154 atd., atd. Myslivec zastřelený pytláky v polské pověsti, Knoop Sag. 8 č. 15, nevinně к smrti odsouzený se zjevuje, Knoop Sagen 7 č. 12, utonulý v rybníku jezdec, t. s. 10 čís. 18.

Rovněž tak zjevuje se duch vznešeného poustevníka v noci silvestrovské, ve které byl zabit od lupičů, a zvoní, Knoop 1893, 136 č. 43, 14.

Pod. v lužické pověsti Haupt I. 164: duše nevinně umučeného bloudí v zříceninách kastelu jako plamének. Pasák nešťastnou náhodou uhořelý zjevuje se jako jasný oheň, Haupt I. 162 č. 192. Nevinně utra-