cení žádají potrestání vinníků (Kühnau 1. 130 č. 140), vysvobození (Kühnau I.. 111 č. 122), slušného pohřbu (Kühnau I. 46 č. 43 Sr. t. 63 č. 71, 64 č. 72).

• Nepokřtěné děti jsou bludnými dušemi, a to jako bludičky nebo v podobě ptačí. V Aargau jsou bludičky obojího rodu (jsou to však nejen duše nepokřtěných dětí, nýbrž i oběšených, utopených a vůbec nešťastných), Meyer, M. d. G. 75. Ve Slezsku věří, že ptáci, kteří na den Všech Svatých létají kol křížů na hřbitovech, jsou duše nepokřtěných dětí, Ploss, Das Kind 1876 i. 81. Týž na s. 82 dokládá víru v bludičky jakovduše nepokřtěné pro sev. Německo, hl. Meklenbursko a Vých. Prusy, Cechy, Slezsko, Branibory. V Minden jmenují je prý lopende fürs a wilde fürs. V Cechách věří, že bludičky svádějí hlavně své provinilé rodiče. Chrání se proti nim, nosí-li síru a sirky při sobě a slíbí-li jim je, nebo oblékne-li se košile obráceně. Grohmann 111, Lud. XVI. 50, Č. Č. M. 1863 6.

Duše zavražděných nebo nepokřtěných dětí pláčí na místech, kde jsou pochovány; na otázku „čeho potřebují", odpovídají: „Ty nepotřebuješ nic, ale já, matka mi nedala košile." Donese-li se tam košile, přestane pláč. Z Moravy Grohmann 112.

V kladské pověsti muž, napadený světýlky u lesa, vleze si pod necky a modlí se; světýlek přibývá a brečí: „za mně taky, za mně taky". Zaklel a vše zmizelo. Pov. kladské II. 245 č. 77, tam i komentář.

Pod. věří na Ostřešovsku v Polsku, Lud XV. 49. Patří-li na ně člověk omámený jejich leskem, mimoděk za nimi postupuje v největší hlubiny, bahno a propasti. Aby se uchránil omámení, musí se položití na tvář. „Bledne światła" přijdou к němu, dotýkají se ho, ptajíce se, zda spí, a domlouvají, aby vstal. Jsou to hlavně děti přišlé na svět neživé nebo nepokřtěné, které držíce před sebou svíce, hledají někoho, kdo by je pokřtil, a proto všecky lidi vedou к vodě. Nesmělého a neodhodlaného opouštějí v nebezpečí utonutí, křtitele vyvedou na bezpečné místo. Podle lužické víry, ve které světlo je symbol duše zemřelého, duše při smrti člověka zjeví se na nebi jako nová hvězda, duše nekřtěňátka zůstává na zemi jako bludné světlo (błudnička), Müller 158, Černý 446. Podle jiné víry polské, Lud VII. 60 č. 121, děti nepokřtěné mění se v latawce, cosi na způsob upióra-ptáka. Spouští se rázem na cestě a volá: „chrztu, chrztu!" Nato odpovídá se formulí křestnou (na jméno Adam a Eva) a znamením kříže, sr. Jag. Arch. V. 654. O půlnoci na Velkou neděli duše hříšné nevycházejí z mohyl a místo nich vyletují nevinné dušičky dětské v podobě ptáčků, létají po stromech a švitoří, dívajíce se na své hrobečky. Nestará-li se nikdo o hrob, letí dušička do nebe žalovat P. Ježíši; ten matku za trest povolá a musí pykati v očistci. Wisła XV. 487. Podle jiné polské víry, tamtéž 488, nekřtěné děti ukazují se v chatách jako malá koťata, jež za několik dní zmizejí. Utopí-li matka dítě nekřtěné, ožije toto po sedmi letech a je topcem, Lud VIII. 148. Podle běloruské víry ukazují se duše nekřtěných dětí z božské moci; jsou neviditelné, jen pláč jest sly-šeti. Federowski i. 55. č. 166. Podle slovenské víry děti nekřtěné chodí v jistý čas plakati na hřbitov, SI. Pohl'. XV. 122. Bludničky (vejžlata)