světlonoši, kde není jasného rázu vracející se duše, v Povídkách kladských I. 69 č. 35, 36; II. 7 č. 3, 245 č. 77, tam i odkazy.

Nejrůznější náruživosti, zlé činy jsou příčinou neklidu záhrobního. V něm. pod. sr. Wuttke3 475 § 758. Některé doklady jiné. Pov. lidu opav. 64 č. 21: zlý direktor straší v neplachovském zámku. Oči měl jako vejce, po smrti musili mu je zatlačiti „funtovými" kameny. Chodil celý otočený řetězy a z očí mu šel oheň. Měnil se v koně o třech nohách a skákal proti utíkajícím. Zlá hraběnka řádí v rozpadlém zámku v Hoch-kirchen, Kühnau I. 122 č. 134, jinde obchází zlý inspektor, nesa hlavu pod paží, t. 138 č. 151. Sezima Rašín z Ryzemburka pro zradu na vévodě frýdlantském vyjížděl o půlnoci z hrobu v trojspřežení; koně černí jako havrani měli jazyky rozžhavené. Konečně strašidlu jeden člověk sťal hlavu a hodili ji do studánky. Pokoj. Sedláček, Sbírka 186 č. 100. Podle pověsti polské ukazují se divocí střelci na černých koních a někdy koně i voli bez střelců; jsou to myslivci pykající, K. Lud IX. 31. 33, X. 16. 139, XV. 47 č. 5. Lesník, který se prodal ďáblu a měl inkluza, vychází z hrobu se psy; je strigoněm, neboť jdou mu jiskry z úst, Swiętek 496. Peníze i za hrobem způsobují nepokoj. Předně těm, již je skryli, ti hlídají své poklady, sr. Wuttke3 475 § 757. Duchovní řádil v konírně fary, poněvadž užil pro sebe peněz věnovaných na čtení mše. Hospodyně jej vysvobodí modlením na poutnických místech, Kühnaul. 112. č. 124. Podle polské pověsti, Kühnau I. 208 č. 198, bičován do krve každou noc muž vystupující z krypty kostelní, poněvadž si ponechal peníze odsouzencovy, které měl dáti účelům dobročinným. Zena, která nestejně rozdělila dědictví, nemá klidu, dokud se spravedlivě nerozdělí, Schell 178 č. 96. Hospodář strhne čeledínovi ze služby. Ten mu řekne: „Nechte si těch několik zlatých na světlo, až zemřete." Hospodář se v noci utopí. Pak se zjevuje čeledínovi, vyzývá jej, aby šel к vdově pro těch několik zlatých, i vdově se zjeví, aby uvěřila, Blažek Č. L. IX. 256. Podle polské pověsti, Kühnau I. 204 č. 196, zjevoval se ženě dílovedoucího zjev v staropolském oděvu, duch hříšníka, který před 700 roky přibil sedmkrát hostii na strom; strom stál na místě, kde stál dům ženin. Vysvobodila jej rozdílením sedmi chlebů chudým po sedm měsíců. Motivem vysvobození podobá se povídka rožnovská, Bayer v Světozoru 1874 s. 535. Soused zabitý pádem se střechy ukáže se sousedu, nejprve jako černý, střapatý pes, pak jako černý chlap a třikráte v noci tahá se souseda a jeho ženy peřinu. Ti cítí „studené ošmatrání ruky morousovy". Podle rady farářovy ptají se ho, čeho žádá. Soused má nakoupiti věrtel obilí, nésti na zádech až do Vidče a neohlédnouti se, donésti do mlýna a napéci chleba, sázeti však do pece „ne řadem, ale miturem", rozdati žebrákům ve Vidči, v Zubřím a Zašové dáti na mši. „Morous" je zde prostý pykající revenant. V chrudimské pověsti, Č. L. IX. 258, zjevuje se faráři veliký hříšník se slovy: „Cos mi dal, to si vem." Dá tělo vykopati, na bradě má velebnou svátost. Později zjevoval se, nose hlavu pod paží. V polské pověsti, Kühnau I. 207 č. 197, vysvobodí žena pykající duši tím, že sedm roků trpí různá neštěstí. V pověsti z kraje Oppeln (Opolí), Kühnau 49 č. 46, vysvobodila žena bezhlavého muže se psem tím, že třikrát o půlnoci modlila se na hřbitově bez ohlédnutí. Pod. v povídce opavské, Pov.