které vyprosila na bohu к obědu a tak je dlouho živí, tamtéž 53 č. 158. Objeví se jako jas synáčkovi, který brzy umře, Kühnau I. 83 č. 98. Vkročí do jizby, kde jsou děti, tiše zaklepavši; děti utekou, Schell 474 č. 23. Podle polské pověsti z Katovic, Kühnau I. 617 č. 653, matka brání v podobě hnoje bílého jako sníh synovi v obcování s dívkou; pozdravil se z choroby teprve, když zrušil styky s děvčetem. Selka zjevila se po smrti sestře za bílého dne, připomínajíc jí tak slib, že bdíti bude nad dcerkou, ke které se manžel tvrdě choval, Schell 422 č. 6. Nebožka v noci pečuje o děti, pere, spravuje prádlo, myje; pohrozí pak maceše, nebude-li o ně lépe dbáti, Knoop 1893. 133. XLII. 9. Duch matčin se zjeví a dá maceše, bijící děti, pohlavek, Ranke 41; sr. též Hock 10.

d) Nejrůznější důvody vymýšlí si lid pro zjevování mrtvých. Ve Vých. Průších věří, že nově pohřbený musí státi na stráži, dokud nový nebožtík není pohřben; věří také, že duše musí 40 dní a nocí blouditi jako Ježíš 40 dní a nocí bloudil, Lemke III. 50. Duše ukazují se z vůle Boha a z vůle člověka, Federowski I. 55. Koho nepoloží dobře do rakve nebo do hrobu, po smrti choditi musí, SI. Pohl. XV. 28. V Turci věří, že tací lidé straší, kterým za živa nedali, čeho si žádali, a straší tak dlouho, pokud toho nedostanou. V Jasenovém připravila rodina jednu ženu o krávu. Po smrti přicházela, postavila se uprostřed jizby a stála tam do rána. Ptali se jí: „Co chceš, čo nechceš?" Uhodila třikrát do stolu a zvolala třikrát: „Tú krávu!" Krávu zabili, přestala chodit, tamtéž. V Kysáči žádal umírající stařec, aby ho vyzpovídali. Zena mu odepřela. Po smrti ji strašil. Komusi napadlo zeptati se, co chce. Pověděl: zanésti na hrob oplatku a vína—pak přestal chodit. Tamtéž. Dušička dítěte se zjevuje, pokud jeho „zábavky", bičík, šatečky a pod. matka neodnesla na hřbitov, Sl. Pohl'. XV. 30. Nejčastěji bývá příčinou revenování nedodržený slib; na př. manžel nebožčin proti slibu prodal dům, Schulenburg 240, žena něco zamlčela, tamtéž, vůbec duše lidí, kteří vzali nějaké tajemství s sebou do hrobu, nemají pokoje, SI. Pohl. XV. 28, sr. Hock 9, mrtvý znepokojuje toho, kdo mu něco dluhuje, Hock 9, nemá klidu pro zahrabané peníze, Wuttke4 475 § 757. Pověst běloruská, Federowski 63 č. 189, jsou vlastně dvě pověsti. První o tom, jak chlapci hrají na hrobě v karty a na výzvu jednoho z nich umrlec vystoupí a hraje s odvážlivcem; druhá pověst: král se o tom doví a dá odvážlivci stříci královské hroby, tomu ukáže nebožtík zahrabané peníze, jež mu nedaly pokoje. Někdy jsou mrtví hloupí, tak Feder. I. 71 či 209. Pán schoval před smrtí peníze. Sluha staví se mrtvým, zví na něm o půlnoci, kde jsou peníze; ožení se s jeho vdovou. Pán přijde na svatbu. (Vypravováno se skvostným humorem.) Pod. tamtéž 70 č. 207. Podobně na Slovensku „založená duša" sr. Dobšinský Obyčaje 117 střehne své poklady v podobě černého kozla, hada, draka. Kdo neumí kopati poklady, onemocní. Tak žena ve V. Revúci nemocna; „múdrá žena" poznala, že ji trápí „založená duša", potřebí místo pokladu pokropit krví kohouta nebo kury.

Látku o lakotném faráři, pánu, který nepoctivě schraňoval peníze a schovával a pak straší, probral Polívka Pov. kladské I. 32 č. 12.

Stejně však nemá klidu, kdo vzal nezaplacený dluh do hrobu, Hock 9, mrtvý nemá pokoje pro zapomenuté peníze ve vestě, Meiche 14.