Běloruská pověst od Szydłowic rozvádí tento motiv, Federowski I. 63 č. 188: strašící nebožtík, který snědl své zlato před smrtí, vede odvážlivce к své truhle, musí jej vzíti za nohy a třásti jím, zlato vypadlé si odnesl. „Upiór" zde je prostý revenant. Zena se vrací, poněvadž něco zamlčela, Schulenburg 240; mrtvý farář se zjevuje, aby syn dodržel slovo mu dané, nebýti farářem v obci, kde on kázal, Haupt I. 167 č. 200. Vkročí-li nový duchovní poprvé do kostela, aby rozdílel svátost oltářni, objeví se mu duch jeho předchůdce (Durynsko), Wuttke 470 § 749. Jiná nebožka chtěla do hrobu svou zástěru, Schulenburg 239, položili ji tedy na špalek, zástěra zmizela, mrtvá nepřišla už. Opět jiná střevíce na nohy, proto dcera má dáti peníze za její duši (patrně na mši), jako průkaz nechala mrtvá na veřejích otisk svých prstů, Knoop 1893. 134. XLIII. 11. Také podle pomořanské pověsti, Haas 11 č. 16, žádá několikráte mrtvá svou drahocennou umrlčí košili, kterou jí lakotná sousedka nedala do hrobu; poděšená sousedka jí košili dala, mrtvá s ní zmizela. Obecná je tato víra na našem Valašsku, Václavek (Soukal) I—II. 131: mrtvé položí se do rakve, co měla za živa ráda ze šatstva, a kdyby jí toho nedali, chodila by si každou noc pro to; mužským dávají opět boty nebo nějaký oblíbený šat. V Kotvicích u Neuwaldau ve Slezsku, Klapper v Mitteil. XI. 89, Kühnau I. 502 č. 639, věří, že oběšenému jest dáti provaz a trám do hrobu. Jednomu tak neučinili, přicházel každý večer, klepal na okno a volal po těch věcech. Neměli pokoje, dokud neuřízli trámu a nevložili do hrobu. Duch zavražděné panny se zjevuje, dokud její obraz není dán zpět na průčelí domu, Haupt II. 117. Zena mužíka běloruského se zjevuje, když se oženil s druhou, Federowski I. 75. 217. Nebožtík radí přátelům, aby neprocesovali, Schulenburg 240. Vrah mlynářův se objevuje, má-li ze-mříti nějaký mlynář, Kühnau I. 58 č. 60. Duch bývalého majitele hlídá své zahrady na Hnězdensku, Knoop 1893. 134. XLIII. 10. Lakomý sedlák, který shraboval klasy, jezdí na svém bělouši po smrti, Kühnau I. 118 č. 131. Bývalý „kanovník" kolínský straší v kamenném lomu; obyvatelé zámku musí na každý Štědrý den dáti do lomu nový pár plechových střevíců, Schell 313 č. 41. Dítě, které podle rady lékařovy nedostalo krajíce, zjevovalo se; matka mu jej dala, ráno nalezen na hrobě, Schulenburg 239. Jiné dítě se zjevuje, protože smrt jeho nebyla oznámena s kazatelny, Knoop 1893. 130. č. XLIII. 1. Někdy nebožtík jen pro své obveselení přichází posedět za stolem v cizí chatě a jen se směje, na vybídnutí knězovo zmizí, Federowski I. 70 č. 205. Jiný „mierc" zavedl vozku, jedoucího kol hřbitova, Feder. I. 69 č. 204. Mrtví bojovníci nemají klidu v hrobě; svádějí bitvy, komandováni generály, Kühnau I. 38 č. 30, 39 č. 32, 40 č. 33. Na Broumovsku ukazuje se švédský bubeník s vojáky, Kühnau I. 40 č. 34, pod. 42 č. 35. Podle kladské pověsti husité zjevují se u kaple, která založena byla na pamět Jana z Münsterberga, zabitého v bitvě proti husitům, Kühnau I. 52. č. 50. Wehrstedtští mrtví (nedaleko Halberstadtu) vstali z hrobů a bojovali proti nepřátelům svých dětí, Grimm I. 424 č. 327. Pověst zná celé průvody duchů nebožtíků, sr. Bolte - Polívka, Anmerkungen III. 472. Také Knoop Sagen 12 č. 22 (muž a žena v den Všech svatých v kostele, aby uzřeli procesí duchů; dva z nich radili jim mlčeti o tom, neučinili tak a zemřeli), Ranke 68, Kühnau I. 332. č. 319. Hojné