jsou pověsti o tanci duchů buď o jediném tomto motivu neb v osnovách. Sr. Wisła VIII. 765, Ranke 64, 70, Jegerlehner, Was d. Sennen erzählen 76, Schell 162 Č. 56, Kühnau I. 23 Č. 18. Wuttke3 474 § 755. V osnově „Totentanz" srv. dále.

e) Škodný mrtvý. V uvedených pověstech již sem tam objevila se zlá moc, kterou lidová víra přikládá mrtvým. V dále uvedených pověstech revenant má rysy buď mory, buď upírovité a je tak přechodem k představě umrlce, jehož vlastností trvalou je zloba a snaha uškoditi živým.

Zřetelné rysy těžkého snu má pověst z Chrudimska, Blažek IV. 107; druhý manžel strašil ženu, kde se jí nebožtík dotkl, měla znamení na těle. Zjevoval se jí od 11. do 12. hodiny noční a „tu na ni padla taková dřímota, že se ho ani nemohla zeptati, čeho si přeje. Viděla a cítila vše, ale slova ze sebe nemohla vyraziti." To trvalo 7 let. Podle lužické pověsti matka moří svého syna tak dlouho, dokud nevyzná toho, co mu svěřila na smrtelné posteli, že ve Vrbně několikrát zapálila, Černý 414. Ovčáku brala neviditelná postava prostěradlo a shazovala v noci s postele; na radu „moudré paní" pokropil ji vodou; zjevil se pastýř s ovcemi, který strašil, protože zapálil ovčín, Knoop Sag. -14 č. 25. Pod. v bergské, Schell 164 č. 61: tkalci a dvěma tovaryšům pravidelně stahována přikrývka takovou silou, že ani 3 muži nemohli odporovati. Mnich vysvětlil, že je to duch muže, který dopustil se velkého bezpráví. Zažene jej na konec jeho bývalého majetku, ukazuje se tam postava brzy černá, brzy ohnivá. Oběšená hospodyně, která klíči zabila děvče, strašila; tahala hosty za nohy do jedné linie, pak hlavy do jedné linie, Ranke 49. Jeden z dvou pospolu spících tovaryšů domnívá se, že druhý ho týrá, utíká, zláme nohu a rámě; ukáže se, že spí v peřinách po mrtvém, Kühnau I. 119 č. 132. Podobně ženu v peřinách po mrtvém cosi rdousí a tlačí, celou noc s „pěti" zápasí, tamtéž. Pacholek slíbil mrtvé ženě sedlákově, jež sedíc na zdi česala si vlasy, hřeben; chtěla si sama proň přijíti. Ráno nalezen v posteli mrtev, Kühnau 133 č. 146. Pověst o lakomém sedláku, který jezdí po smrti v noci na svém bělouši, takže kůň klesá únavou a pěna mu stoji na těle, Kühnau I. 118 č. 131, ukazuje na úzkou souvislost podobných pověstí s pověstmi o moře.

Jiná skupina pověstí jeví zlou moc revenantů mimo jich vůli, Matka, zjevivší se synáčkovi, předchází jeho smrt, Kühnau 83 č. 98. matka zjeví se dceři, vnuk umře, Federowski I. 53 č. 159, matka šesti-nedělka musí býti zažehnána, tamtéž 82 č. 95, otec nedá matce zjevivší se dítěte, sice by umřelo; sám však umře, Mat XIII. 168. Duše, vysvobozená zástavou, utrhla prsty, když po ní sáhla, Schell 53 č. 82. „Ne-boščík otec celej žížnavej" žížňavou rukou vypálí kožich, Hošek II. 122 č. 52, ruka, kterou bratr podal na usmířenou zjevivšímu se bratru, uschla, Knoop 1893. 131. XLIII. 3, muži, kterým přítel slíbivší, že přijde po smrti, chmátl „do ksichtu studenou rukou", zemrou, Hošek II. 96; Duch v povídce kladské, Kubín-Polívka II. 225 č. 68, „chytil se pra-pisku a propálil tam celou dlaň", kteréž znamení se nedalo odstraniti. Sr. povídku opavskou, Polívka Pov. lidu op. a han. 70 č. XXIV: šedá postava oznamující smrt baronu, udělá na stěně černý kříž, který nedá se ničím smýti.