Jinde jsou už zřejmé rysy vampirické. Děvčata, která umírají jako nevěsty, tančí na křižovatkách tak dlouho, až umře jejich ženich za nimi (Aargau), Wutke3 470 § 749. Na hřbitově o půlnoci vycházejí podle polské víry, Wisła XV. 487, mrtví a radí se, koho mají ze živých přibrat. V Hlivicích vypravují: když někdo zemřel, klepe to v noci na okno, nesmí se však otevříti, neboť venku stojí mrtvý; ote-vře-li se, odnese mrtvý ještě jiné členy do hrobu, Klapper v. Mitteil. d. V. schles. V. XI. s. 88. Starší zprávy, Calmet 25 п., Gebhardt 419, d'Elvert, Schriften d. hist. stat. S. XII. 416.: mrtví ukazují se příbuzným a známým, a nemluvíce s nimi jedí, načež ten, jemuž hlavou pokynuli, po několika dnech zemře; kněžstvo tázalo se v Římě, ale nedostalo odpovědi. Přechod k rysům upírovitým je tu méně, tu více nápadný. Duch matčin dá maceše pohlavek jako špalek, Ranke 41. Také ohnivý „měřič" dá pohlavek sedláku klnoucímu, Ranke 49. V korutanské pověsti dostal mladík, jdoucí kol otevřeného hrobu, políček, po kterém mu zčernala pravá strana obličeje. Na radu starého muže položil březové ratolesti přes otevřený hrob, mrtvý nemohl dovnitř a odstranil znamení novým políčkem, Graber 197 č. 261; poradil mu, aby po druhé na sebe upozornil zpěvem nebo hvízdáním, aby se mrtví vyhnuli. Podle pověsti středobečevské, Kašík 103 č. 7, sbil mrtvý manželku páskem po rukou, že je měla celé černé, pravě: „Ty hala-dryjo bohaprázná, proč si nedala temu knězovi, dys peníze dostala, ešče na mšu svatů a proč si ňa neumyla do hrobu a prodž ňa oblékla do špinavej košule a do špinavých gatí?" Několikrát se to opakovalo. Na radu farářovu donesla čistou košili na hrob; pak pokoj. V pověsti z poněmčené Lužice, Haupt II. 224 č. 323, zemřelý manžel vzkazuje hlasem z hrobu po novém manželu krásné mladé paní, aby mu dala novou umrlčí, košili, zhotovenou od čtvrtka do neděle. Když mu košili přinese, stáhne ji к sobě do rakve; paní lituje jen malého svého synáčka.

Staré jsou pověsti o vyskakujících mrtvých, sr. Hock 8, Klapper Mitteil. XI. s. 82 ze spisu Tharsanderova z r. 1736. Ranke 43 c, Grimm 146 č. 80, sr. Povídky lidu opav. a han. 64 č. 20. V Exempel-buchu XV. století, sr. Mitteil. d. schl. G. f. V. XI. 68, je pověst o lichváři, pohřbeném v klášteře, jenž opouští hrob, vyje, hřmotí a sužuje mnichy; ráno jeho mrtvola před městem. Zaklínán doznal, že je ztracen na věky, aby jeho mrtvolu vyhodili z kláštera. Žárlivá mrtvá znepokojuje vdovce, chystajícího se к novému sňatku; dá jí postaviti nový náhrobek, touž noc však ho mrtvá zardousí, Köhler Sagenb. d. Egergaues 50 č. 57. Podle pověsti z Vogtlandu strašidlo zjevující se na „stezce mrtvých" ochromilo rámě střelce, který na ně namířil, Meiche 84 č. 104. Strašidelný vrchní, který jezdíval v kočáře, smělého mlynáře, který chtěl koně zadržeti a podívati se strašidlu tváří v tvář, chopil a mrštil jím do potoka; onemocněl a zemřel, Blažek IV. 104. Zajímavá je pověst slezská na základě zpráv z XVII. století, sr. Klapper v Mitteil. XI. 88. Ukazuje, že pověsti o revenantech násilně přetvořeny byly později ve vampirické vlivem této pověry. Dudáku dány byly do hrobu housle, vycházel o půlnoci, hrál k tanci, mrtví tančili. Našlo se mnoho diváků, mrtví však se na ně vrhli, mnozí z nich zemřeli. Dodatek je pozdější: podezřelá těla vykopána, srdce proražena, hlavy