Z téhož pradávného názoru, že nemá se příliš truchleti pro zemřelého, vznikla i látka lenorská. Je klasicky vyspělým spojením kruhu pověstí o revenantu a kruhu pověstí vampirických.1)

Umrlec chce svou věc. V hojných povídkách tohoto obsahu revenant mnohdy velmi blízek představám vampirickým. Osnova motivů těchto je jen stupňováním pověry, že zemřelému jest dáti do rakve, co má rád, sr. shora.

Na Slovensku věří, že ukradne-li kdo něco ze hřbitova, že přijdou ho mrtví „mátať a drhnúť", Sl. Pohl'. XV. 122. Vezme-li kdo kosti ze hřbitova nebo oloupí-li mrtvolu, přijde si v noci mrtvý pro svůj majetek (pověra v Oldenbursku i v Čechách), Wuttke3 468 § 743, Hock 9. pozn. 6. Také v Lužici podobná víra: ze hřbitova nesmí se nic brát, jinak přijde mrtvý tlačiti, Černý 415. Stejně obecná pověra česká (ústně). Rovněž i polská, Wisła X. 138: ani květiny se nesmějí trhat, jinak se nebožtík zjeví. Kdo nepěstoval květin, nesmí je trhąti na hřbitově, neboť mrtvý by si jinak je v noci odnesl (Slezsko, Čechy, jižní Německo, Oldenbursko); straší tam, kde jsou pohozeny (Old.) Wuttke 3 468 § 743. Podle pověsti ze severových. Čech. Kühnau I. 21 č. 13, mrtvý zadrží za zástěru dívku, jež v noci chce utrhnouti dvě větévky z růžového keře na hřbitově; odváže zástěru a uteče. Velmi hojná je osnova, jež je výborně zachována ve versi polnické, Hošek II. 35 č. 55. Děvečka se založila s pacholkem, že se ničeho nebojí. Chodila kolem krchova na besedu, o jedenácté se vracela. „Na vocadníku" (patníku) seděl nebožtík; strhla mu Č2pici s hlavy, myslí, že je to pacholek. Doma ji schovala do truhly. V poledne přišel pacholek se svou čepicí, viděla, že čepice patří nebožtíkovi. Vyznala všecko knězi. Ten dal jí svěcené věci a poučení, aby v touž hodinu zase duchovi čepici dala. Večer nebožtík tloukl na okno, aby mu dala čepici, že je mu zima. Až třetí den mu ji přinesla, jdouc na besedu. Dala mu ji na hlavu; vyvalil na ni oči a vyšklíbl zuby. Třetí den umřela. Podobně učinila dívka ve versi slovenské, Holuby, Pov. a rozprávočky z Bošáckej doliny v Sl. Pohl'. XVI. 265, č. XXVI, sr. v N. S. Č. IL 103 komentář Polívkův. Děvčata chodila na hřbitov zpívati „Hoja Ďund'a", o půlnoci zjevila se strašidla. Srdnatá dívka uchytila širák mrtvému a utekla, myslíc, že to mládenec oblečený za strašidlo. Nebožtík přišel pro širák pod okno. Matka a dcera vyhodily oknem širák, mrtvý však křičel: „Kdes ho vzala, tam ho dones." Zrovna jako v české dívka jde na faru, dostává radu donésti širák na hřbitov. Dva kněží jdou s dívkou, zdvihne se strašný vichr, odnese dívku. Ve versi z Chrudimska, Č.L. IX. 256 n., je hrdinou chasník, který o sázku o půlnoci udeří na zvonicí třikrát na zvon. Duchovi vzal s hlavy bílou čepičku a uháněl ze hřbitova. V hospodě se zděsili, nikdo jí nechtěl. Doma ji pohodil za okno. Duch žádal každé noci za vrácení. Musil mu ji doručiti na hřbitově. Duch jej roztrhal na kusy. Verse nadrabská, Świętek 498, blízka jest slovenské. Dívka jdouc do krčmy spatřila mladého člověka, opřeného