o vrbu. Myslíc, že je to milý, vzala mu čapku. Milého však našla v hospodě. Střigoň za oknem vymáhal čapku a hrozil. Nechtěl ji přijmouti na holi. Poslali pro kněze, který vyzval dívku, aby mu ji nasadila. Střigoň ji vzal tak silně rukama v pasu, že ji přeťal. Ne-odchylují se také verse západoběloruské, zaznamenané Federowským. Nejbližší polské je verse v I. 68 č. 200: sázka smělé dívky s chlapci, vezme čapku nebožtíku omylem, vymáhání umrlcovo, rada knězova, dívka zmizí s nebožtíkem jako ve versi slovenské. Podle verse I. 67 č. 199 dívka ze zvonice chce přinésti znamení, strhne plachetku s umrlé, příchod umrlé, rada knězova jako v předcházející. Vyzpovídala se, otec ji vzal za ruku, umrlá chopila se plachetky, obě zmizely. Úvodem odchyluje se poněkud verse szydlovická, Fed. I. 60 č. 178. Dívka nabírajíc písek, sebrala košili s nebožtíka. Další vývoj stejný. Kněz radí, aby při odevzdání měla na hlavě mísu. Při úderu umrlcově rozsypala se, dívka zachráněna. Shoduje se úplně variant I. 60 č. 178, až na úvodní motiv, kterým je bližší výše uvedeným versím. Podobně také I. s. 70 č. 208: dívka vrhne košili umrlci do očí, nádoba rozbita, dívka zachráněna. Pověst u Feder. i. 60 č. 179 má motiv snědení útroby mrtvého (sr. dále), ale jinak zachovává osnovu pověstí o ukradení šatu. Dvě baby se založily; jedna vykopala umrlce a přinesla z něho střeva. Umrlec si pro ně přišel. Nechtěl je však od nikoho přijmouti. S knězem vykopali hrob, uložili střeva v útrobě, posvětili, pokoj. V pověsti ze severových. Cech mrtvý stáhl do hrobu dívku, jež o sázku zahrabala kolovrátek do hrobu na hřbitově. Pověst z Chrudimska, Blažek 1907 s. 131., jest jiného útvaru. Dvě dívky vzaly o „dušičkách" s hrobu dvou děvčátek předměty, jež tam matka jich dala, a ozdobily se jimi. O zábavě taneční vskočil do sálu neznámý mladík, vzal děvče, ozdobené ukradeným křížkem, к tanci a vyčítal jí krádež. Dívka prosila za odpuštění, musila ho však doprovoditi do jeho domova. Na hřbitově ji uškrtil. Druhá dívka skonala třetí den. Pověst je porušena: zjevuje se mladík, který není okraden, a také konec je násilný. Podle polnické pověsti zjevuje se zesnulý bratr sestře, když vzali kříž s jeho hrobu a dali jej na nový krchov na hrob synkův, Hošek II. 91 „č. 54. Hlavním motivem hlásí se sem také pověst z Chrudimska, ČL. IX. 260. Hospodář vzal vejce, jež mu slepice zanášela do kostry „feksta" na hřbitově. Kostlivec přihlásil se к večeři. Hospodář jej před večeří vybídl, aby se pomodlil, rovněž i po večeři. Tím jej vysvobodil, neboť se nikdy za živa nemodlil. V bádenské pověsti, Baader 1. č. 428 (= Ranke 66), šel odvážný jinoch pro vejce do kostnice místo děvčete, jemuž to uloženo jako „zástava" při hře. „Klapperhannes" se mu pověsil na záda, musil jej nésti před hřbitov a zpátky, dáti číst za něho šest mší; tím vysvobozen. (Je velmi blízka pověsti litevské, Wisła XVIII. 520.) V pověsti korutanské, Graber 171 č. 223, syn strhl matce mrtvé s těla zástěru, jež jí snacha dala do hrobu. Mrtvému vyskočila na záda se slovy: „Devět měsíců jsem tě nosila, nyní musíš i ty mne nosit devět měsíců."

Umrlec žádá částí svého těla. Látku tuto ve světové literatuře povídkové rozebral Polívka v Povídkách lidu opavského a hanáckého s. 67—70. Náležíc sem ještě několik versí středoevropských. Podle verse z Chrudimska, ČL. IX. 257, mstivý druh hodí chasníkovi