do kapsy zub, který nalezl na hřbitově. Chasníkovi zjevuje se několik neděl nebožtík, žádá ze vrácení. Konečně pachatel se nad ním smiluje. Chasník hodí zub na hřbitov. Pokoj. Podle pověsti z Chrudimská, Blažek 1907 s. 128, dělník vzal ze hřbitůvku lebku, kterou doma vařil v novém hrnku, aby mu zjevila čísla, jež v loterii měla vyjiti. Po marném pokusu hodil ji do řeky. Každé noci zjevoval se mu bezhlavý kostlivec, žádaje o vrácení lebky. Marně hledal v řečišti lebku, až mu pomohla v hledání celá ves. Pak odnesli lebku na hřbitov. Pokoj. V pověsti z Frýdlantska je užito probíraného motivu groteskním způsobem na komický účin, Sláma III. s. 11. Rolník, pijan, doma řádíval. Stará baba na Ondřejníku poradila jeho synu, aby pod jedlí vykopal kosti po sedláku Homolovi, který se tu před 30 lety oběsil, svázal je do uzlíku a položil otci pod hlavu. Mrtvý Homola strašil o půlnoci u lůžka opilcova. Po náležitém představení duch chtěl říci, že přišel, aby si odnesl své kosti, ale pijan v lůžku nenechal ho domluviti, boje se, že duch přišel, aby si odnesl jeho, vykřikl, že už nebude pít a že se polepší, na mši za něho dá. Po vylíčení svých pekelných muk duch zmizel; kosti si odnesl, aniž to sedlák věděl. Sedlák se polepšil. Podle verse polské z Poznaňska, Knoop Sagen 10 č. 19, rybář vyhrabal kostlivce, vzal meč a lebku domů. Zdálo se mu dvakráte, jako by si pro to někdo přicházel. Zahrabal zase. Ve versi u Wolfa, Niederl. S. 397 č. 319, kmotr kopající za hrobníka hrob viděl přicházeti průvod mnichů se svícemi. Poslední hodil mu kouli vosku, kterou kmotr schoval pod postel. V noci kostlivci, kterými jsou domnělí mniši po shození plášťů, žádali části koster, neboť zdánlivá koule vosku byly hnáty. Verse v Bergu, Schell 93 č. 22, zná ducha zavražděného, jemuž roztříštěna lebka a jehož mozek, položený stranou při soudním šetření, sežral pes. Obchází každé noci, v ruce nese lebku a hledá svůj mozek. Polská verse, Lud VII. č. 141, využívá motivu snědení nějaké části mrtvého ještě drastičtěji a přiléhá již těsně к versi opavské, Pov. lidu opav. a han. 65 č. XXIII. a ještě více к versi středočeské, tamtéž uvedené na s. 66. Muž piják rád jedl játra. Rádii v opilosti, neupekla-li jich žena. Měla daleko к řezníkovi. Na cestě v domku našla tři truhly: v jedné byly hobliny, v druhé sláma, v třetí umrlec. Vyřízla mu játra a upekla muži, který si na nich pochutnal. V noci přišel umrlec a zuřil, aby mu dali jeho játra. Polekali se, roznemohli a zemřeli. Proti oběma versím českým je tu zaměněna úloha muže a ženy. Zmíněná verse středočeská má nápadnou podobnost s versí německou z Ohlau, Kühnau I. 601 č. 638. I zde je to žena, která jí ráda osrdí (plíce). Cestou pro ně muž potká známého. (V české šel kol židova krámu a zavoněla mu kořalka.)

V německé versi není scény verse české, kde babička nutí dědečka do vařených plic. Také schází scéna česká, kde babička posílá dědečka otevřítí vrata při klepání oběšencově. Zato shodují se otázky ženiny a odpovědi umrlcovy skoro úplně. Zena ptá se, kde má vlasy a dostává odpověď, že vítr mu je roznesl (v středočeské versi: „Voni mi uletěly"), na otázku po očích odpověď jako ve versi české, že vrány mu je vyklovaly, podobně na třetí otázku po osrdí, zařve strašným hlasem: „Tys je sežrala." (I německý zvyk, vybafnouti na dítě, kterému se to vypravuje.) Variant německý mění konečný motiv, čímž pak blíží