Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 48

zemřel; je zde ovšem také podružný motiv šibeničního humoru v slovech Myslaty, proraženého kolem: „Mnoho mi uškodili, neboť dali mi kyj, abych se psům bránil." Humor pověsti je zcela originální. Pověsti tyto uvedl též Václ. Hájek v Kronice. O Myslatovi přidržel se Neplacha (I. 306), avšak případ o ženě levínské valně rozšířil (1. 312 b). Ví, že slula Brodka, že byla ženou hrnčíře Ducháče, že byla čarodějnice, napomínána kněžímí, asi duchy náhle zadávena, pochována na rozcestí. Přidal, že ukazovala se „v divných hovad „tvářnosti se proměňujíc" a „někdy v témž zpuosobu jako prvé byla." Činila nepokoj lidem i ho-vadům, s lidmi mluvila, dávila je a škrtila „až do smrti". Ne bez významu jest jeho přídavek, že prsa jí probili kolem dubovým. Přidává, že mrtvola probitá, když ji opět vykopali, spatřena byla, ana kůl z sebe vyňavši, v rukou jej drží; že spálili mimo mrtvolu i kůl, že prach a popel vsypali do hrobu a zakopali, že vichr se točil na spáleništi a na hrobě. Doplňuje tedy Hájek Neplachův zápis jinými rysy známými mu z tradice vampirické a prakse justiční. Také v pověsti o Myslatovi uvádí kůl dubový „obostřený", kterým když byl proražen, krev z něho tak velmi tekla jako z nějakého hovada; když ho pálili, řval — podle Hájka — jako osel.1)

Vampirism objevuje se také v Šlesviku: vévoda Abel, který zavraždil bratra Ericha, byl zabit († 1252) a jeho mrtvola pochována u sv. Petra. Duchovní byli rušeni v bohoslužbě strašným hřmotem a hroznými zjevy. Vyhrabán, ponořen do bažiny; rakví proražen kůl. Müllenhoff, Schleswigholst. S. 362, Mannhardt v Z. f. d. M. u. S. IV. 276. V XVI. stol. objevuje se vampir v Dolní Lužici; pode jménem hraběnky Willambrosa navštívil několik domů, Haupt I. 69, Gräve 113. Vampirické pověsti i prakse vyskytá se pak hlavně ve Slezsku za moru 1553, v Sangershausen rovněž za moru 1565, v saském Freyburgu 1552, Herrnsdorfu, Dittersbachu, Klausnitz, Mersburgu, sr. Mannhardt 1. с. 266; Jüterburgu, sr. Hock 32. Nejbližší osnova pravidelná typu Neplachova je zase na české půdě, a to v Trutnově k r. 1567. Vypravuje ji Balbín v Miscell. III. 209, navazuje na reprodukované verse Neplachovy. Simon Hüttel, současník vampirův, v Kronice trutnovské učinil rovněž záznam a ten souhlasí úplně s tím, co oznamuje Balbin, sr. Kühnau I. 33 a obšírnější zápis než Balbínův v „Illustrierte Chronik von Böhmen, s. 116, IL, sr. Kühnau I. l. c. (= Mitteil. f. Gesch. d. Deutsch, in В. X. 76.) Stručný zápis Balbínův obsahuje všecky momenty případu: „Propius ad nostra tempora priore saeculo A. 1567 similes post mortem poenas dedit Trutnoviae civis avarus ac dives Stephanus Huber cognomine, a quo in ea vicinia non pauci compressi et interfecti sunt. Pingvi et sano corpore extractus e tumulo, multo sang v ine profluente, capite truncatus est et posthac quievit. Kdežto Balbin naznačuje pouze úvahou a citátem2) upálení, obsahují ostatní dva záznamy celý


1)Sr. Jos. Jireček, Studia z Mythologie české, Č.Č.M. 1863. 13 n, Máchal Nákres 186, Klapper v Mitteil. XI. 74 uvádí německý překlad podle Hájka. Podle Hájka ale zase s některými změnami a dodatky reprodukoval pověsti BaLín v Miscell. III. s. 208; zvláště rozvedl kousky Myslatovy, zapomněl však zajímavý motiv volání upírova. Stará pověst Neplachova o ženě v Levině nabyla mladší podoby: z upíra stalo se pouhé strašidlo, Kühnau I. 198 č. 192.
2) В. pokračuje bezprostředně: Quaerat aliquis hoc loco, cur, nisi flammis con-sumantur maleficorum ejusmodi cadavera, a nocendo non cessent? Delrius in Disqui-

Předchozí   Následující