složitý akt justiční, ve kterém vrcholem bylo vyrvání krvácejícího srdce z prsou.1) Spálení stalo se asi důležitou složkou justifikace, zvláště když se připojila k vampirismu pověra čarodějnícká, jak ukazuje případ z kraje bolkovického (Bolkenhain v Pr. Slezsku) kladený k r. 1575, sr. Kühnau I. 152 č, 166. Náhle zemřelý čarodějník mlynář Weigel strašil ve mlýně. Mrtvola nalezena nesetlelá. Hlava uťata a položena k nohám. (Nový motiv, později hojný.) Ale ukázal se znovu, musil býti znovu vykopán a spálen. K uvedeným již osnovám se hlásí, ale stupňuje je případ, kladený do Vratislavě k r. 1591, Kühnau I. 162 č. 174. Je to typický doklad verse Neplachovy, rozrostlé již v četné nové rysy. Zápis je sáhodlouhý. Švec se podřezal, žena to vše zatajila a vystrojila slavný pohřeb. Věc se proslechla, strašidlo se objevilo tu a tam, sužujíc lidi. Chtěli posiati věc císaři. Sužováni znovu, strašidlo kladlo se do postele, dusilo, takže zůstavilo skvrny (nový motiv). Spali pohromadě a při světlé, ale přece přicházelo strašidlo. Na vysoký rozkaz byl hrob osmý měsíc otevřen. Tělo neporušeno, nabubřelé jako buben, údy ne ztuhlé. Na nohou nová kůže, na palci měl znamení jako růži (nový rys). Nebylo zápachu, rána v hrdle zela. Ač tělo hlídáno ve dne v noci, strašilo dál. Justifikace ještě složitější: hlava uťata, ruce, nohy rozčtvrceny, bedra rozřezána, srdce — jako od telete čerstvě poraženého — vyňato; vše spáleno, popel hozen do tekuté vody.2) Tento případ je už jeden z oněch mnohých smutných zpráv, kde mísí se temná pověra, lidská zloba a exe-kvující justice, jichž podíl bývá v nich nestejný, stejný však zdroj: podzemní pudy lidské psychy. Ještě obšírnější než případ vratislavského ševce, ale v jádře stejný je případ Johanna Kuntze v krnovském (Jägerndorf) městečku Pentsch či Bendschin na pohraničí býv. Rak. Slezska také ze XVI. stol., Kühnau I. 175 č. 185. Mnoho nových rysů tradičních. Vážený měšťan Kuntze zemřel, byv kopnut koněm. Umíraje naříkal nad svými hříchy, duchovního nechtěl; předvídal svou smrt. Z toho tušili příbuzní, že má smlouvu s ďáblem (získal jmění, byv před tím obyčejným drvoštěpem). Při smrti černý kocour se na něho vrhl a zmizel. Při slavném pohřbu byla bouře. Brzy strašil, napadl sousedku, strašný hřmot působil ve svém domě. Ve stáji, v krámě, v domě soudcově; pravil mu, aby pečoval o to, aby jeho nejmladší syn nebyl zbaven podílu. V jedné rodině hlídači se mu vysmívali: týral koně (rysy mory). Vdovu týral, nutil к souloži, nejmladší dítě zval za sebou. Zvědavce rdousil, městem jezdil bláznivě, dusil šestinedělky, dítěti kovářovu skoro rozmačkal nohy, ožralce oklamal stínem na stěně, po kterém tento udeřil a ruku si rozbil. Na Kuntzově hrobě byly díry, takže holí mohlo se naraziti až na jeho rakev. Ucpali díry, ale druhého dne objevily se znovu. Další seznam kousků více

2) Sr. také Klapper v Mittel. XI. 77. Příběh je vypravován v lat. Prooemium vratislavského lékaře Martina Weinrichia к rukopisu Strix oder De Ludificatione Daemo-num, jejž napsal Ital Joh. Franciscus de Mirandola a jejž vydal syn lékařův ve Strass-burku r. 1612.

^Národopisný Věstník XV.

4