rázu rybrcoulského než strašidelného je velmi početný. V kostele řádil, ze žida v hostinci šašky si tropil, ženy, ležící u mužů, škádlil, viděli ho na věži kostelíka s ohnivými zraky, s ošklivou hlavou, odhazoval psy, kravám zaplétal ohony, ssál mléko, vůbec dobytek znepokojoval, pohlavkoval, dusil, jako svině chrochtal atd. Celé město bylo rozkřičeno, cestujícími pomíjeno; marně farář mluvil proti tomu s theologického a fysikálního hlediska. Otevřeli hrob. Mrtvola neporušena, čerstvá a celá. Pod vrchní koží byla nová. Hůl držel pevně v rukou, obracel zraky. Byl mnohem silnější než za živa. Když tělo táhli provazy z hrobu, bylo tak těžké, že se provazy přetrhly. Na rasovišti byl spálen. Uhořela hlava, část rukou a nohou. Kat rozsekal trup, byl spálen po částech. Popel hodil do vody a také hlína vyhrabána z hrobu a hozena do vody.1) Příběh ten vyvolal další. Týkal se služky z domu Kuntzova, Kühnau I. 193 č. 188. Aby zemřelá služka nestrašila, přidali jí různé věci do rakve. Pak strašení. Jiná služka tlačena, dítě v kolébce rdoušeno. Strašidlo přišlo v podobě kuřete do stáje. Služka mínila, že vyletělo z koše, chtěla je chytiti. V okamžiku bylo strašně velké, chopilo služku za krk, takže se musila dát zaopatřit. Bušilo na všecky dveře, tlačilo lidi, objevovalo se v podobě psí, kočičí nebo kozlí, pilo ocet purkmistrovi (láhev se zase naplnila) atd. Vykopána, spálena, popel hozen do vody.2) Případy posledně uvedené jsou důležitý v své tradiční části novými rysy: švec dusil, takže to zůstavilo skvrny, při smrti Kuntzově objevuje se černý kocour, tlačí šestinedělky, spící, řádí ve stáji, týrá koně, zaplétá kravám ohony, ssaje jim mléko, vůbec tlačí dobytek; služka zemřelá tlačí jinou, objevuje se v podobě kuřete a v jiných podobách zvířecích — jsou to vesměs rysy mory, kterými se původní jednoduchá představa vampirického reve-nanta obohacuje, tvoří se představa typického upíra.

I místně šíří se pověra. Podle rukopisu z roku 1594, Klapper v Mitteil. d. V. f. schles. V. XII. 193, v Střihomě ukazovali se četní mrtví a děsili živé. Vykopávali je, nepomáhalo to. Pak jeden nebožtík spálen, neobjevil se už. „Das ist hernach ahnn mehren pershonen probirt worden." Pověra je známa již v sev. Moravě. Zápis z r. 1596, Z. d. d. V. f. Gesch. Mährens u. Schlesiens VIII. 205,3) připomíná ji v Arnolticích: podezřelá mrtvola ženy, poněvadž nechtěla ztuhnouti tak, jak jiné mrtvoly, a krvácela, když bodli do prstů u nohou; ponechána několik dnů, z nařízení vrchnosti pochována. Pověra mírněna asi„ osvícenými duchovními, jako na př. pastorem Janem Gabrielem v Šternberku, o čemž svědčí jiný zápis jeho v úmrtní matrice k r. 1599, zaznamenávající jen, že mrtvola nechtěla ztuhnouti, Z. d. d. V. f. Gesch. Mähr. u. Schles. VIII. 206; zápis však k roku 1600 oznamuje již, že po smrti ženy zjevovalo se strašidlo, které škodilo lidem a dobytku. Bolkovice (v Pr. Slezsku) měly r. 1602 novou aféru vampirickou, Küh-