nau i. 153 č. 167. Strašidlo mořilo mladé i staré: tlačení, bití, rvaní, štípání, vyhazuje malé děti z postele. Ve dvou postavách. Úřady odkázaly obyvatelstvo na císaře ve Vídni. Akta jsou, zachována s datem 12. dubna 1602. Císař vyslal komisaře; strašidlo se jich neleklo a objevilo se i v jejich ložnici při rozsvícené lampě. V podezření upadla mrtvá osoba, tři měsíce pochovaná, pro svůj někdejší výhrůžný výrok. Spálena. Pokoj. R. 1610 justifikace mrtvoly ve Friedlantě; měla podezřelé znaky na sobě; poškozovala lidi a dobytek, Z. f. Gesch. Mähr. u. Schles. VIII. 207. stejně r. 1610 а 1611 ve Viganticích, tamtéž 208. 1612 totéž v Künern, v kraji střihomském: podezřelá mrtvola obecního pastýře justifikována, Kühnau I. 159 č. 169, Klapper v Mitt. XI. 79. V Giersdorfu (okres Löwenberg) 1614 ukazovalo se strašidlo v podobě lidské, psí, kočičí a j. Přicházelo z hrobů. Na rozkaz vrchnosti 15 hrobů otevřeno. Popravčí dal posudek, že „je to vše proti lidskému rozumu". Mrtvoly uhlíře a ženy spáleny atd. V té době jsou už také justifikace upírů na Moravě. 1617 prý v Ivančicích ukazován hrob nějakého měšťana, který podle zpráv věrohodných osob po smrti obcházel, lidi usmrcoval, až byl vykopán a rozsekán. Vypravovatel vytáhl mu z úst závoj, který nebožtík vzal své ženě s hlavy a sežral.1) (Patrný vliv verse Neplachovy o ženě levinské.) Když byl vykopáván, řekl prý, že dobře udělali, jinak, ježto jeho žena zemřela, а к němu byla položena, že by utratili oba půl města. R. 1651 týrala strašidla obyvatele v Bruntále (Freudental na slezské hranici) a v krajině nisské; hro-, madné justifikace, sr. Hock 33, Klapper v Mitt. XI. 80; bylo zaměstnáno 8 katů. Lidé prý opouštěli celé osady, týráni strašidly.2) R. 1671 rychtář ve Strumieni (Schwarzwald kr. Landeshut), pověstný čarodějník, mořil lidi po smrti. Svázány mu ruce na zádech. Marně. Po druhé uťata hlava, spálen, hrob zazděn. Kühnau I. 152 č. 165. Klapper v Mitteil. XI. 81. Neztuhlo-li tělo, bylo to dostatečné podezření z vampi-rismu; tak r. 1662 byla pochována žena z Majvaldu v sev. Moravě na místě nesvěceném v polích — patrně zdánlivě mrtvá, d' Elvert, Schriften XII. 411. Pověru vampirickou naznačují zprávy z roku 1666 z Dětřichova, 1667 z Ondřejova (Andersdorf), téhož roku také ze Sedmi Dvorů nedaleko Šternberka v sev. Moravě, d' Elvert, Schriften XII. 412. Rukopisná kronika rýmařovská zaznamenává k r. 1685 zprávu o ženě staré, která brzy po smrti jako živý ďábel pobíhala, křičela, tančila, lidi ve dne v noci děsila, nakonec spálena, d' Elvert l. с. 412. K r. 1687 zaznamenává se v Giersdorfu znovu vykopaní uhlíře a ženy, Kühnau I. 152 č. 164. K r. 1689 připomíná se v úmrtní matrice osady Berouna o 821eté stařeně, že po pohřbu kolem pobíhala a nad míru řádila, ď Elvert I. с. 412. Kronika rýmařovská zaznamenává k r. 1690 spálení ženy, poněvadž už čtyři neděle ležela na márách a neztuhla; kronika vzpomíná na justifikace podobné ve Wildgrubu," připomíná je také k r. 1697, d'Elvert 1. с. 413. R. 1693 а 1694 píše „Mercure galant" v Lyonu o vampirech v Polsku ą Rusku, sr. Hock 33—4. Doktoři Sorbony odsoudili ostře prostředky užívané na dotaz jakéhosi

4е