polského duchovního téhož roku 1693. Hock 34. R. 1706 Karl Ferd. von Schertz ve své „Magia posthuma" (Olomouc) zpravuje o vykopávání podezřelých mrtvol, o soudním řízení proti nim atd. Zaznamenává též o zemřelé vesničance, která čtyři dny po pohřbu tu v podobě psí, tu lidské se objevovala, lidem bolestně tiskla krk a žaludek. Také dobytek týrala, krávy byly vysíleny, svázaný za ocasy. Koně byli jako po dlouhé cestě, mdlí, zpocení na hřbetě, zpěnění. Sr. Gebhart l. c. 418. Hock 36. Rysy mory jsou zde úplně přejaty vampirem.1) 1709 nový případ v Reimswaldau pód Fürstensteinem; obvyklá exekuce, Klapper v Mitt. XI. 81. Kühnau I. 154 č. 168, zase sáhodlouhý výklad s rysy známými i novými; z těchto některé: v hrobě díry, nahý muž vstoupil k ženě do komory, naříkal, že je mu zima, ležel u ní, jinde na posteli jako zajíc, u hrobu našli křepelku, jestřába, cosi jak motýly, ptáci vylétli z hrobu (hned jak vylétli, začal hluk), strašil jako těžký muž, jako šedý muž, padl na osobu a rdousil. Žena jeho vyslýchána, doznala, že byl u ní hned první noci, co ležel na márách, atd. V anonymní knížce z ř. 1715 vypravuje se, jak v H. Slezsku jsou vykopávány mrtvoly, obraceny obličejem dolů atd., vypravuje se o čaroději, který po smrti jedl lidem potravu a který obvykle justi-fikován, Kühnau 1. 169 č. 176, Klapper 81. V prvních třech desetiletích XVIII. stol. dosáhla pověra vrcholu; šíří se z Pruského i Rak. Slezska2) a sev. Moravy na všechny strany, zvláště do Polska a Uher. Kati mají dobré výdělky, také lid si libuje v exekucích, neboť kromě perversního rozčilení dostává se mu hodů po exekuci; příbuzní bývali justifikací někdy docela ochuzeni, sr. Berger v Z. V. f. Gesch. Mähr. u. Schles. VIII. 220 n. R. 1717 v Brunseif u sahá se k lacinějšímu způsobu: mrtvola podezřelého odvezena a vápnem zasypána, což se stalo v zmíněné obci dvakrát toho roku, Z. f. Gesch. Mähr. u. Schles. VIII. 210. K r. 1718 je pěkný doklad vampirismu ze Slovenska z Lubovny ve Spiši; podává jej Bél (Hung. ant. et nóvae prodromus etc. 1723, s. 108—9), sr. Chorvát v Slov. Pohl. XV. 32. Kramář Kašpárek, života nikoli bezúhonného, vracel se po smrti к svým, napadal obyvatele i za dne, služky venku násilnil, oheň založil, obcoval se svou ženou atd. Hlava uťata, spálen. Pověra v celé své hlouposti kvetla již také tam к radosti darebů, kteří jí využívali. Sr. též Hock 37. Pendant k tomu je případ v Bruntálu z r. 1720, Berger v Z. f. Gesch. Mär. u. Schles. VIII. 216. Rosina Rungel, potrestaná církevně pro nemanželské děcko, zbláznila a utopila se. Zjevovala se, tropila výtržnosti. Obecného strachu před ní využil asi nějaký dareba, jak ukazuje zápis dále. Podle něho zjevila sé v noci hospodáři, prosíc, aby dal chleba pro její děti. Zdvořile ji odbyl, že již nepotřebuje. Nato hřmotila, vyvedla koně ze stáje; kůň nalezen ráno oběšený na lípě. Z Valaš. Meziříčí povolán pak alchimista, který stra-