str. 54
pokud, jak se soudí v království, hlava se neutne.1) Když r. 1732 poslaly úřady města Libavé u Olomouce cirkulář na akademie a university, ježto město bylo znepokojováno nebožtíky,2) je již všeobecná diskuse učená v proudu.3) Nyní teprve seznamuje se učená evropská veřejnost se slovem „vampir", a to ve spise „Besondere Nachricht von denen Vampyren oder sogenannten „Blut-Saugern", jejž vydal Putoneus v Lipsku r. 1732. Zaznamenává případ z uherské vesnice Kisolova v r. 1728, který podobá se veskrz slezským, liší se jen způsobem exekuce: proražení kolem. Otiskuje také obšírnou relaci o vampiru ze srbské vesnice Medvedia, kde vampir čtyřem lidem vyssál krev z těla. Odtud ujímá se také v učeneckém světě pojem vampira ssajícího krev a proniká neorganicky do záznamů v oblasti tuto vyšetřované, takže Slezan Pohl ha př., který účastnil se diskuse r. 1732,4) definuje stručně: „Vam-pyri seu mortui vivis per ablationem Sanquinis damnum inferentes, ipsamque vitam auferentes." Sr. Klapper v Mitteil. XI. 59. 72.5) Proto zprávy na př. fary v Bährnu, které mluví v letech 1720—1740 o vam-pirech krev ssajících, nezobrazují již zcela lidové tradice; záznam v úmrtní matrice k r. 1725 praví o ženě, že byla „Vampertione infecta", srv. d'Elvert, Schriften XII. 413. Proto také i Polák Chmielowski vypisuje v letech 1753—6 pověru známými rysy, činí k justifikaci těl poznámku takovouto: „Leb im uciąwszy, serce przebiwszy, krwie wiele z nich wypływa (ktorą we śnie z ludzi żyjących wypiły), co jest znakiem na Rusi, ile u ludzi pospolitych, iż takie ciało jest Upiór ciężki, bardzo szkodzący."6) Poslední skandály vampirické na Moravě jsou z let 1755—6. Tehdy v jedné vesnici u Olomouce vykopána mrtvola Rosalie Polákové a s ní mnohé jiné a spáleny podle nařízení biskupské konsistoře. D'Elvert 1. с. 419, Hock 1. с. 40. Duchovenstvo dotud podporovalo pověru, úřady dotud daly se jí mysti-fikovati. Působením osvíceného osob. lékaře Gerharda van Swieten, který sám napsal spis proti pověře této,7) ustanovena komise, jež pří-
1) Podrobněji se zabývá touto zprávou Berwiński v Studia o literaturze ludowej, část III. 27—32; lat. citát také má Klapper v Mitteil. XI. 73.
2) Sr. Hock, Vampyrsagen 40.
3) Příval spisů r. 1732 uvedl Berwiński v „Studia" III. a probral celou sensaci doby obšírně, ale ovšem ne vždy správně na s. 32 a d., stíhaje vtipem psavost a lehko-věrnost německých autorů.
4) Traktátem Dissertatio de Hominibus Sanquisugis, Lipsko 1732.
5) Změtení tradice jeví se už v titulu díla Michala Ranfta „Tractat von dem kauén u. schmatzen der todten in gräbern, worin die wahre beschaffenheit derer hun-garischen vampyrs u. blutsauger gezeigt" . . . atd. (Lipsko 1734.) Sr. Z. f. d. M. IV. 272. V diskusi je významný také traktát August. Calmeta, který vyšel francouzsky 1749, 1751 ve 2 dílech německy pod tit. - Des Hoch würdigen Herrn Augustini Calmet, Abb-tens des Gottshauses Senonn in Lotharingen, Ord. S. Bened., Gelehrte Verhandlung der Materi- von Erscheinungen der Geisteren, Und denen Vampiren in Ungarn, Mähren .(. . atd. atd. Augsburg 1751. Sr. d'Elvert, Schriften XII. 414, Hock 37—40. Odtud čerpá také Gebhart, <_»st. Sag. 421—425.
6) Ben. Chmielowski, Nowe Ateny, abo Akademia wszelkiej sciencyi pełna . . . část IV. 250, sr. Berwiński Studya III. 24; Chmielowski polemisuje s těmi, kteří tvrdí, že v cizích zemích není upiórů. Dodává pak, že i kdyby jich nebylo jinde, že mohou být v Polsce jako produkt čistě krajový, jako na př, pepř na Malabaře; dovolává se svědectví jesuitů Jiří Gengella a Rzączyńskeho.
7) D'Elvert 1. с. 419 podává výtah z toho spisu Swietenova; Sw. probral množství případů, hlavně z Moravy a z již. Uher, a vysvětlil je přirozeně.
|
|
