pad Polakové uvedla na pravou míru, současně poslány komise do Valašska a Banátu. R. 1755 vydáno nařízení proti pálení mrtvol, mizí úřední justifikace, ale nemizí pověra ani prakse lidová proti upírům. Jan Bohomolec ve spise „Diabeł w swojej postaci", Varšava 1775, v I. části s. 8 (sr. Kolb. Lud VII. 260) podává obecné mínění o upio-rech. Jsou to těla mrtvých, nějakým způsobem oživená. Nečekajíce obecného zmrtvýchvstání, vstanou z rakví před časem, vycházejí z hrobů, chodí do domů, lidi dusí. Křížkováním s lidmi se potýkají, krev ssají, na oltáře lezou, krví je třísní, svíce lámou kromě jiných sprostot a zločinů. I v polské tradici vyskytá se nyní upiór, ssající krev. V II. části spisu s. 145 (v. K. Lud VII. 307) podává ironicky, ale přece věrně pravidelný případ upióra. Zemřel náhle šlechtic, připsali smrt zápasu s upiorem. Obyvatelé poslali do kláštera, odtud přišel bratr řádový, otevřel rakev, poznal upióra, ruce svázal stuhou od manipuláře. Uťal hlavu; krev vypil s nápojem jako neilepší prostředek proti upió-rům. Jestli se jeho prostředek nelíbí theologům, ať jdou s pery proti upiórům. Sám že je upiorem a že i jemu bude třeba utíti hlavu po smrti. Ještě 1801 ve Vel. Hořicích v kraji ratibořském byla polská pověst o ženě, že má na zádech znamení nůžek a že je tedy upírem. Farář dal jí položití pod jazyk Lukášův lístek a dirky nosní ucpati zemí, obrátiti obličejem dolů, pochovati beze zpěvu a zvonění. Na stížnost dcery zemřelé nařídil vyšší duchovní vykopání: „Nůžky" na zádech nebyly nalezeny, mrtvola řádně pohřbena. Klapper v Mitteil. XI. 86, Kühnau I. 171 č. 181. Pokračování pověry až do přítomnosti mimo oblast probíranou sr. stručně u Носка 42, dále Wilh. Fischer, Dämonische Mittelwesen, Vampire und Werwölfe 57 n. (Aberglaube aller Zeiten.)

Převládá a ve většině motivů je úplně osamocena tradice polská. Jsou v ní rozvedeny všecky již známé motivy a dodány nové. Upír způsobuje smrt. Upiór ve Velkopolsce, K. Lud XV. 35 č. 1, má tvář červenou, vychází z hrobu a dusí v noci celou svou rodinu, pokud jí nevydusí. Třeba ho vykopat v noci, utíti kosou hlavu a položit ji v nohy. Totéž wieszczy, tamtéž č. 2. Strzygoń přichází do domu toho, s nímž žil ve velké přízni nebo v těžké neshodě a volá naň různě, aby vyšel; když volaný vyjde z domu, naráz ho „podetne", Mat. VII. 10. č. 39. Tamtéž č. 36: když strzygoń potká člověka, praví: „na pól dróga", a kdyby mu člověk neustoupil, podetne ho, t. j. člověk padne namístě mrtev. Upiór jest tak mstivý, že za každou urážku, za nejmenší křivdu a za nedodržení slova buď za živa člověka uchvátí, nebo mu ukroutí hlavu, Federowski I. 67. č. 197. Kašubové věří, že wupi vezme napřed otce, matku, sestru, bratra, zetě. Pak bere své krevní přátele. Upióři chodí někdy i za dne po světě číhajíce na lidi zamyšlené neb roztržité, a zvláště hněvivé, hádavé a svářící se mezi sebou a opilé vycházející z krčem a ty dusí, Lud VII. 67, č. 140. Oslabený motiv je v pověsti Zbiór wiad. antr. kraj. IV (20) č. 6: Upiór, postava černá s bílýma očima, zastaví koně na místě, kde se přiházívají neštěstí. Ve slovenské pověsti jsou stopy tohoto upíra. Je zde ovšem smíšení typů upír + vlkodlak a představa výsledná jmenuje se vlkolakem, vlkodlakem. Koho