kohokoliv napadne. Jest ohromné síly a je třeba velmi silného člověka, aby se mu opřel, když s ním začne zápasit. Stávalo se, že silný člověk, křížkuje se s ním, překonával ho, pokud kohout nezakokrhal, a tu buď jako mrtvola padl na zemi, buď se v smolu rozlil, vydav napřed silný řev, Arch. Dom. 523 č. 47. Podle wisłocké pověsti sebevrahové a oběšenci toulají se po polích, drahách, lesích, navštěvují také vsi, dům, z kterého pocházejí, nejen lidi straší, ale také je napadají, potýkají se s nimi a působí smrt svých dechem vražedným, Swiętek v Ludu VIII. 358. Nic by nepomohlo proti strzygońovi, kdyby člověk nebyl zběhlý v zápasu s ním. Dýchnutí strzygońovo působí smrt. Strzygoń ukazuje se jen za soumraku, a to v postavě, jakou měl v posledních letech za živa. Podle jedněch jde mu z úst oheň, tak jako by v nich držel planoucí oharek. Leckdo už se potýkal s ním. Bil-li se s ním „po chłópsku od prawice", vydržel strzygoń bitku a zvítězil dýchnutím do úst. Bil-li jej kdo „od lewice", musil strzygoń ustoupiti, Swiętek, Lud nadr. 494. Přemůže-li někdo upióra v zápase, učiní jej neškodným navždy, Kühnau 169 č. 177. Člověk podle jiné pověsti, Mat. VII. 10 č. 38, udeří střigoně levou rukou, načež se střigoň ptá, kolikrát ho udeří. Člověk odpovídá „jednou" a udeří-li jej tak sedmkrát, rozleje se na černý maz. Polák T. Czacki1) vypravuje, jak r. 1826 pobýval v městečku Slupě, kde se zastřelil nějaký mladík. Tělo leželo bez pohřbu, neboť lid nechtěl je pochovati na své půdě, boje se, že bude upírem. Konečně jej pochovali; stal se upírem. Czacki zaznamenává slyšenou pověst. Za jasné noci viděl silný strážce stodoly, jak se vrata otvírají a vstupuje jimi sebevrah s rukama jako na nějaké přátelské obětí roztaženýma. Upír uchopil jej v polou těla. Jako dva psi spolu zápasili. Na štěstí bylo slyšeti kuropění, upír zmizel. Hůře to dopadlo s chlapem, jenž nikdy nechtěl věřiti na střigoně, Swiętek 495. Neuměl se mu brá-niti, když mu zastoupil cestu v noci. „A tu mne tedy máš, když jsi nikdy o mne nedbal. Chceš zkusit se mnou?" Chlap zprvu ohromen, pak se začal oháněti pravou rukou, strzygoń dechl mu však do úst a utekl. Chlap onemocněl a zemřel. Ani ten, kdo zvítězil nad střigoněm, není prost nebezpečí, sr. Świętek 499. Muž zvítězil v. bitce, přišel domů, chlubil se, že není ve vsi většího siláka nad něho. Známí napomínali, aby vzal něco na dávení a aby si pustil krev, neboť nemůže věděti, zda mu strzygoń nedýchl do úst. Ten byl si jist, ježto ho uhodil „od lewice v pysk." Ale roznemohl se a třetí den umřel.

(Příště dále.)