PŘÍSPĚVEK К SLOVENSKÉMU NÁŘEČÍ V ORAVĚ.

Toto nářečí patří ke skupině dialektů stredoslovenských. Šembera, Základové dialektologie československé, 70 pozn., počítá Námestovo, Trstenou, Zubrohlavu, Klín, Bobrov, Hamry, Ústie, Slanici, Lokci, Hruštín, Zabidovo a j. к slovenštině západní, a to к „různořečí horno-trenčanskému". Je to prostřední třetina oravské župy, která se severní třetinou tvořila plebiscitní území. Studoval jsem loňského roku orav-štinu právě v době plebiscitu, takže jsem nemohl onen střední pás — a rozumí se, i severní —„podrobněji prozkoumati. Nebylo mi tedy možná zjistiti, je-li správné Šemberovo mínění o příslušnosti středního pásu oravského к západní skupině.

Podávám zde nikoli popis nářečí oravského, nýbrž jen něco materiálu к poznání tohoto nářečí. Je to materiál z jižní části oravské župy, a hlavně z okresu dolnokubínskeho.

V zápisech užívám našeho pravopisu, pokud nesvádí к nesprávné výslovnosti. Píši proto na př. dě, tě, ně, nikoli ďe, ťe, ňe; píši byli, byly atd., neboť v oravštině je týž stav jako v obecné češtině.

Praslovanské a

po palatálních souhláskách má střídnice a — á, ja — já, ä — ä1) а e —jé: zbíjať, držať, zvážať, koža, kričať, odúčať, rosprávať, ďjéfčica, silnica, s palca, оса, mesáca, toho vreca — blizňák, rozlała, nom., akk. pl. vajca; čjapka, na holjach, sedljacky, hnojničjak, (silnica je) krajšja, (ty si) najmenšja (litera); ležať, roznášäu, koptiť žrebcä (= sg.), z ma-ljeho palca, spicä, rjéčicä, (ona budě) majícä, rosprávať — hrach väť, smäl sa, smäli stě sa, zemäky; (veď je dneska) něděle, tuoně, zvážeť, kričel, kričeli, (nohy za sebou) vláče — (vodu) vyljéť.

V případech druhé skupiny vyslovuje se zpravidla ja krátce, někdy však dlouze; kolísaní v kvantitě pozoruje se v hovoru nejen různých osob, nýbrž i týchž osob. Hlásky ä, e slyšel jsem od lidí, kteří vyslovovali jindy a, někdy v témž případě: palca — palcä, zvážať — zvážeť. Rozdíl mezi ä a e je zcela dobře zřetelný; ä odlišuje se od e snížením zadní části jazyka a větším rozevřením rtů.

Za praslovanské ę_

slyší se střídnice a — á; ja —já; ä — ä; e (é): žrjéba, maso, ma, svatená (voda), vďačne, ďakovať, sťahák (= držák), zaťahujú, ďjéťa, ďjéťaťa, dvacať, usadnúť, sa (= se, jsou), vzau, trasovisko, praďjé, žať, peňazí, zosňau (= sňal), těla, naľakau sa, vohľady, jačmeň — odvážať, od-vázay, trásť, prádla (= předla), poradny, hovorá, zapráhnuť, dvacátý, vyľáhlo sa, (nohy ma) bola, hládať, mesáca, pobežá, počáť; pálja (3. os. plur.), kúpja — vjác, rjádiť, rjása, hrjáděl, kurjátka, uvarjá, požeňjá sa, mesjác, skosjá, veďjá, zažjádau; mäso, mäsáriť, smädný, väzba, ho-vädo, päť, pädesát, (něch sa) netrápä (3. pl.), (na) žrjébäti, tělä, lähni