většině nářečí čes. jazyka pozoruje zobecňování tvarů složených i v platnosti praedikativní, tak naopak slovenština svědčí o zobecnění tvarů jmenných také v nom. (a akkus.) v platnosti attributivní. Ze ve slovenštině a také vých. nářečích moravských byly jmenné tvary pravidlem již v starší době, na to ukazují hojná příslovce na —o vedle západních na —ě: tvrdo — tvrdě, hrubo — hrubě atd., neboť příslovečný význam vznikl beze vší pochyby z platnosti praedikativní, jak to vidíme zřetelně všude v češtině, zejména v komparativě a superlative: lépe, hůře atd. nejsou příslovce od původu, nýbrž jmenné tvary, které nabyly příslovečného významu teprve časem. Srovn. Zubatý ve Sborn, filol. III, 120 sl.

ł, l, ľ

Osoby, s nimiž jsem mluvil, vyslovovaly zpravidla všudy l střední. Od jednoho muže z Vyš. Kubína zaslechl jsem tyto případy s ľ: (nohy ma) bola, vohľady, vylásť sa (— vylíhnouti se), vyľáhlo sa, naľakau sa. Týž muž vyslovoval v obdobných případech střední l: těla, hládať, lahou. si, učitel atpod.

Oravané, jejichž mluvu jsem mohl bedlivěji pozorovati, nevyslovovali nikdy ł; slyšel jsem ve Veličné (Velké vsi) několik případů ł, na př. była, dała, ale nemohl jsem zjistiti, odkud ona osoba byla. Stopy bývalého ł zachovaly se v participiu na —l, viz dále, a v роu = pol, na př. роu druha, роu treťa, dobrej pou hodiny. V Zázrivé, nejzápad-nější to oravské vesnici, velmi vzdálené od ostatních vesnic oravských a po mnohých stránkách svérázné, slyšel jsem u za ř také v těchto případech : huava, chuapa, (bоu) vouaný (na sút), ženy byuy (ale v mask. byli). Podrobněji nemohl jsem však mluvu této vesnice zkou-mati pro nakažlivou nemoc, která tam právě byla.

Přízvuk.

Hlavní slovní přízvuk je v jednotlivých slovech a výdechových jednotkách zpravidla na slabice předposlední1): hlupota, mrzutosť, f Kubíně, pšenica, kobyla, slaniny (mu dau), dávala, opitý, ožratý, (bolo) zrobeno, (bou som) trestaný, hovorá, (čo si) zažjádau, nemôžem, na-stúpja; takjémuto (človeku), nohavičky, jatělinu, farárovi, (čože sa) nachoporíš, něrosprávaj, počastovať, pojednáme sa, árendujú (zemu), (kanál je) zahataný, vypoveday; filagórija (= besídka), (ovocjé) po-opadovalo, zakopávali, (iděm) do pola, do krčmy, do školy, do fary, pri senoch (zme bábrili), na meste (seďjéť), na obed, vo dvore; do Kubína, do Kralovjan, do konzumu, na človeka (nastúpja), (hlasovať) na Poljakou, po obědě, od rechtora, pii záchodě, od radosti; plátěni-kovi, vo filagóriji, po dědinách, do hodbavňeho (ručníka), (všetko mu) poukazuje, štyrijadvacať atpod.

Výdechovou jednotku tvoří s předcházejícím slovem jméno raz a zájmena ti, sa a si. Říká se zpravidla porúčam sa. Jiné příklady: prebudili sa; druhý raz (ras); vošli do tej krčmy a povedali si spolu; povjé ti mi; robíti (= dativ ethický).

Na první slabice slyšel jsem hlavní přízvuk jen zřídka: zaklopau na oblok, (vyšjeu) spot postele; (hodil hu) do pinvice; (gdě je klúčik?