možno je) v záchodě; (zaklopay) na oblok; kuchyňa (sa to volá); Božena (gdě šla?); ak ty moju paňu ňevyfrajuješ; (to je zle) napísané; (rechtor) hodiy hu (gazdinú) do pinvice; (dočkám ťa) Terina.

Nemohl jsem podrobně zjistiti, za jakých podmínek se vyskytá přízvuk na první slabice, zejména proto, že jsem neměl možnost srov-návati oba typy přízvukové. Mohu k tomu poznamenati jen toto: Vypravoval mi jeden stařík ve Vysním Kubíně něco z rodinného života; mimo jiné řekl „f kuchyni", se zřetelným přízvukem na druhé slabice. Zdálo se mi, že vyslovil h, nikoli ch. Ptal jsem se ho tedy: ako sa to volá? Odpověděl „kuchyňa sa to volá", s důrazem na slově kuchyňa. Je tedy možné, že se klade přízvuk na první slabiku v důraze. Ale bohužel jde o jediný případ; více jsem jich neslyšel. O příkladě „Božena gdě šla?" připomínám, že tato otázka byla vyslovena mrzutě, zlostně a lišila se od jiných otázek celkovým spádem výdechovým i tónovým: od slabiky к slabice ubývalo výdechové síly a tón klesal. Jde tedy o typ, který shledáváme i v češtině, když se na př. přísně ptáme: Co je to tam? Srovn. u Frinty, Novočeská výslovnost 149 a u Brocha, Очеркъ 249. (Broch uvádí tento typ jen v druhé části otázky: udělala to vona nebo vona?.) Jak viděti, vynutil si onen výdechový spád přízvuk na slabice první.

Prízvučná předposlední slabika vyslovuje se jako první slabika v obecné češtině nejen s větší silou výdechovou než slabiky s přízvukem vedlejším a slabiky nepřízvučné, nýbrž také vyšším tónem. Srv. u Brocha, Очеркъ 230. Platí to arciť o slabikách, které nepodléhají větné intonaci. Někdy má však v oravštině přízvučná slabika zřetelně vyšší tón než v obecné češtině. Bývá to zejména v odpovědi: (gdě idětě?) do Kubína, do Kralovjan; (gdě stě boli?) f Kubíně; (boy som) v Ružomberku.

Z případů větné intonace připomněl bych jeden stálý typ v otázce a ve zvolání. Záleží v tom, že poslední slabika slova, jímž se tážeme nebo voláme, má vyšší tón než slabiky předcházející. Podle označení

Brochova je to typ _ —, _ _ — atd. Na př.: (gdě) iděš?, (Maryša)

idě?, (ten chlapec je) doma?, pojděte?, (gdě) idětě?, mamá!, Elenka!

V obecné češtině je tento typ znám, ale nikoli v takovém rozsahu

jako v nářečí oravském. Typ _ — slyšíme v otázce „přijde?" nebo

ve zvolání, když na př. odháníme psa: pudéš! Je-li však v otázce ještě jiné slovo, má „přijde" — a každé dvouslabičné slovo — jinou intonaci: (co to) máte, (kam) jdete, (a) komu? =.... — _Přihlížíme-li k intonaci ostatních slov, na př. příslovce kam, dostaneme v češtině typ

„kam jdete?" =_— _ V oravštině je však: gdě ideš, a komu?

=_ _ —Rozdíl mezi intonačními typy obecně českými a oravskými

je tedy zcela zřetelný.

U slov trojslabičných je oravs. typ_ _—v obec. češtině vůbec

neobvyklý. Naše „půjdete?" má zpravidla typ _ — _ V souvislosti

se slovy jinými je na př. „(vy tam) tedy půjdete?" = — — _ — _

nebo „kam půjdete?" =_ — _ — V oravštině je však „gdě idětě",

(něvjem) či pojděte =_ _ _ — .

Kvantita.

Z materiálu kvantitativního vybírám jen to, co má význam pro otázky, s kterými se nauka o kvantitě dnes obírá.