vidia —u nebo —ú: zamknu, odomknú, zlaknú sa, zhynu, siahnu, stretnú, duchnu, pozabudnú. Jde o splynutí u, jímž se končí třídní znak, a u, vzniklého z ł. V ostatních tvarech je vždy: sadla si, bodla, sadli si atd. — Futurum opisuje se nejčastěji pomocí buděm, často také idem: ten kuoň hovoriu čeladníkovi, že po tom dvore budě chodiť, a čo nájdě, na tom že budě žiť a že ho ten pán budě siliť — iděm sa obuť; krava sa něidě oteliť; ten ich zavolau, že ím idě zaplatiť; on sa idě skoro ženiť.

Plusquamperfektum: ja som sa oženiy bou s ňou, akýsi velký dom bou kúpiu; tá ženská bola zomrela uš. Užívá se ho dosti často.

Skladba.

Formálně bezpodmětné věty, o nichž vykládal Zubatý v KZ. 40, 513 sl„ slyšeti v Oravě dosti často, arciť hlavně ve vypravováních, zvaných povjestky. V Zázrivé vykládala matka o nemocném dítěti a mezi jiným řekla: „von mu naháňa", t. j. žene ho to stále na záchod (ven). Ve Vysním Kubíně slyšel jsem tyto případy: Valach natrapiu na jedného človeka, čuo hore zakopávau peňjáze z hrncom do: zeme. A keď ich zakopay, povedau, žeby ťje peňjáze nedalo nikomu. — Gazda do tej jamy hrnec (s penězi) zahrjébou a povedau, že by tje peňjáze nikomu nedalo, iba keť tam budě na sebe orať. — Valach išjeu, gdě boly ťje peňjáze zakopaňje a povedau: Tu máš tých dvanásť bratou i zaras ťje peňjáze z tej zeme vyhodilo a kohútiky vzalo. — Gazda si založiu žínku na hrdlo a potom sa spustiu, „paně bože, po-máhajže", on si povedau, a potom ho zasotilo. — (Voják seděl v chalupě.) Z jednej chyže vyšlo а do dverí si stalo a nepovedalo mu nič. Ale voják ho volau, aby išlo к němu, že si budú spolu hráť. Ale to nešlo к němu. Voják sa nahněvau, prišjeu к němu a dau mu za ucho. A to mu povedalo, že mu ďakuje pěkně za to za ucho_. A vzalo košík s klúčami a volalo ho — toho vojáka — sebou. — Co tu novjeho? Koňa v noci zadlávilo.

Jak viděti, vyškytá se v oravštině nejen typ volalo ho, nýbrž i typ volalo ho to, obvyklý zejména na českém západě.

Připomínám ještě tento případ: žeby „(Kůň prosil svého pána,) ho zastreliu. Tomu bolo lúto, ale zastreliu ho. Nuž vyletělo z něho taký duch a ten kuoň tam skapau." Je zde sice podmět vyjádřen, ale sloveso je střed, rodu, beze vší pochyby napodobením vět, v nichž podmět není.

Pěkný příklad iterativa po záporu slyšel jsem ve Vyš. Kubíně: Prišli spolu gu jednej pinvici i dávalo mu kluč, aby otvoriu tu pinvicu, ale on někceu otvárať.

Několik příkladů distributivnosti dějové: Přišly gu téj ženě kamarátky a tam sa uš fšetky vyobljékaly. — Pán pozapjérau statok. — Vezmi hu (dívku) s belčovom ( = kolíbkou) a vyhoť to na mňa; po-utěkáme preč. — Keť sme sa naschodili do hrby (= do hromádky), rosprávali sme. — Ten hu (mašinu) porozberau a počistiu. — Zitá zme popreorávali. — Ovocjé poopadovalo. Keď mi dačo poschodí na um. — Plátěnik mu porosprávau, akuo má právo.

v Gen.-akkus. vyškytá se u jmen osob také v plur.: mau dvoch, troch synou; súsedou zavolau a tak vždy. U jmen živočišných bývá