akkus. i gen.: chováme dva koně, dva kohútiky mám, kohútiky vzalo — dvoch barancou som zarezau; takých bujákou som chovau.

Zájmeno osobní — není-li spojeno s předložkou — má gen.-akk. vždy, také u jmen neživotných: Išli jednou cestou muzikanti. Střetnu ich jeden človek a pojau ich sebou. — Povedau, že mu ich (12 bratrů) dá.

— Ten ich (kamarády) zavolay. — Tá mať ích uspí všetkých (= dětí).

— Tje peňjaze ím potom z téj zeme vyhodilo a povedalo: Tu ich máš.

— (Gazda zakopával peníze do země.) A keď ich zakopau ... — Pán povedau, aby mu tje veci doňjésou. Doňjésou ich. Po předložce je v akk. ně: ale mu ten plátěník pozabudnú za ně (vejce) zaplatiť.

Archaistícké possesivní výrazy: žjádosť mojho otcova; za mojej ďjéfkine peňjáze.

Několik příkladů к otázce pořádku příklonných slov ve větě: Plátěník roskázau krčmárovi, aby mu uvariu dvanásť vajec; ale mu ten plátěník pozabudnú za ně zaplatiť; — Na děň Lucije prišjeu jeden žobrák gu jednej gazdinéj si pýtať nocovať, ale mu ho ona někcela dať. Ale hu len naprosiu, aby mu len dala do rána prenocovať. — Ja varn námelem na voz múky, ale ma prídětě po smrti tri noci var-tovať. — Neberte si penazí, ale si naberte hován. — A on ím povedau, že ím je on brat. — Co vás bolelo? Ma hrdlo bolelo. — A keď hu ňjésou, sa ho spýtala ...

Ukázka.1)

(Vyprávěl Jano Curko, narozený r. 1838 ve Vyšním Kubíně a stále tam žijící.)

Bola jedna kmotra povolaná ha krstěňá a potom keť prišla s krstu, potom večer ona to ďjéťa vzala a na stvol položila a otkřšťala ho: „Otkŕšťam ťa ve meno ďáblovo, abysi vědělo šetky skutky jeho." Bolo ďjéfčä. Otec mu f poli orau ras. To ďjéťa mu doňjéslo obed. A ten otec si sadnuu gu jednej studnici a potom mu to ďjéťa povedalo, že mu ono tú studnicu zamrazí, že sa nenapije s téj studnice. Otec povedau: „Urop, ako to urobíš." To ďjéfča išlo gu téj studničke a do něj fuklo a tá studnica hneď zamrzla. Dobre. To sa ale ocovi nězvidělo. Pojau to ďjéfča sebou do kostola a dau ho znovu pokrstiť. A keď vyšjeu s kostola, bola pretým kostolom mláka. Nuš, povedau ten otec tomu ďjefčati, žeby tú mláku zamrazilo, a to ďjéťa potom povedalo ocovi, že už něvjé nič. —

Jeden syn mau оса, ale už bou ten otěc starý, i zomreu. A keď zomreu, teda ho dau pochovať a súsedou zavolau mu na pohreb. Keď ho f cmítěri zahrebli, kým prišjeu zo svetom s emitera domou, už našjéu оса za stolom seďjéť doma. Syn sa velmi zlaknu, vzau obuch a za tým stolom ho zahlušiu ("= zabil). —

Jeden mladý mládenec išjeu na muziku. Stretla ho tam jedna žena v bjélych háboch oblečená a tá mu povedala, že by hu vzau na chrbet nav tú muziku. A keď hu ňjésou, sa ho spýtala, či mu je fašká. A on jej povedau, že hej. No ale potom odlahčila mu a potom prišli na tú krčmu. Tá mu povedala, že čo buďjé robiť, že fšetko vidí, ale žeby nič něpovedau. Jeden veliký, pekný mládenec tancovau a popri téj ženě tri rázy prešjéu a za každým razom ho do boka bodla. A keď ho tretí raz bodla, odyšjéu a ľahnuu si na postel a zomreu hneť. (To bola smrť, veďjá.)