jest snazší, nežli nalézti к ní správnou odpověď. l) Kulturní oblasti jsou místně omezené okruhy s jednolitou kulturou. Skládají se z kulturních skupin a skupiny jsou složeny z kulturních prvků. Na příklad oblast páskové keramiky se skládá z několika příbuzných, avšak rázovitě rozlišených skupin keramiky volutové a vypíchané. Kulturní prvky jsou pak nádoby určitých tvarů, určitá výzdoba, typické nástroje, tvary příbytkových jam, způsob pohřbů a pod. Určujeme je hmotou, technikou, tvarem a výzdobou. Hmota je nejméně citlivým znakem, protože hmoty, z nichž byly zhotovovány praehistorické památky, jsou tak všeobecně rozšířeny, že jest možno jí použiti jen výjimečně к určení; najde-li se na př. v některé české skupině velká pazourková sekera, velký nůž, dýka neb hrot kopí z pazourku, můžeme s bezpečností souditi na cizí původ, protože se pazourek v Cechách nevyskytuje v tak velikých kusech. Petrografickým rozborem lze pak u mnohých hmot kamenných nástrojů zjistiti i jejich původ. Podobně naznačují směr šíření i předměty z obsidiánu. Kostěné předměty nepovídají ničeho, pokud nejsou vyrobeny z kostí zvířete, o němž bezpečně víme, že v Cechách nežilo, nebo žiti nemohlo. Keramický materiál není zpravidla směrodatný, co do hmoty, protože hlína o sobě jest si velmi podobná, zato však jest neobyčejně důležitý po stránce technické. Rozhoduje tu zpracování hlíny (plavená, neplavená, míšená s pískem, kamennou drtí, slídou, tuhou a pod.), způsob výroby nádob (skládání z hliněných válečků, nebo z plátů, tepání, formování na prkénku, na kruhu rukou, nebo šablonou), povrch (hrubý, drsný, hladký, leštěný), vypálení (slabé, silné, v čadivém, nebo v okysličujícím plameni a pod.). Technika kovových předmětů jest rovněž velmi důležita a to nejen technika výroby (kování, lití do formy pevné, nebo ztracené, ciselování a t. d.), nýbrž i technika výzdoby. (Plastická tepaná nebo litá, rytá, sekaná, kolkovaná, vykládaná, niello, tausování, email, sklo.) Dalším důležitým znakem jest tvar předmětu, jenž společně s výzdobou určuje styl té které skupiny. V té příčině jest výzdoba ovšem nej-důležitější. Vnitřními poměry tvarovými a hlavně ornamentem se projevuje nejostřeji psychická zvláštnost, individualita určité národní, nebo kmenové jednotky. Proto právě používá praehistorie hlavně keramiky ke klassifikaci kulturních celků; neboť tvárná hlína se nejsnáze přizpůsobovala stylovým projevům a nejméně podléhala zákonu, že tvar předmětu jest dán hmotou a účelem. To však není jediným důvodem. Keramický materiál jest právě nejhojnější; z tisíců střepů získaných na sídlištích lze snadněji stanoviti typy a styl doby i oblasti, nežli je to možno z několika málo nástrojů kamenných nebo kovových, které se nadto vyskytují vždy ve tvarech více nebo méně mezinárodních, protože mohly snadno býti hotové přinášeny obchodem na veliké vzdálenosti. Toho ovšem nebylo možno prováděti s křehkým materiálem keramickým. Vyskytly se ovšem na velmi odlehlých místech téměř totožné tvary i ozdoby; příklady praehistorické keramiky ze severní Ameriky uvedl prof. Matiegka2) v Pravěku