tohoto kdysi mocného národa spadá do doby železné. Podobně jako v Italii jest tomu i ve Španělích a ve Francii i v celé střední a severní Evropě. Velikou oblast nordické kultury přisuzují němečtí archaeologové Germánům, protože na severu lze postihnouti nepřetržitý vývoj kulturní od kamenné doby až po dobu historickou, kdy v těchto krajinách sídlili Germáni. Avšak ani na severu není prokázána plynulost kulturního vývoje tak bezpečně, aby se jí mohly podepříti přesné ethnografické závěry. Jest velmi těžko určiti, co jest ve vývoji spontánní, co jest přejato a co způsobilo určitý ráz vývoje. V nordické oblasti se operuje hlavně vývojem bronzových předmětů, známých povětšině z hromadných a ojedinělých nálezů v rašeliništích; ostatní kulturní prvky bývají zpravidla zanedbávány. Typologická methoda, založená geniálním Monteliem právě na bronzovém materiálu, byla na severu přeceněna a kladeny na ni požadavky, jimž nemohla dostáti. Proto nelze ani severskou oblast doby bronzové uznati za národnostně bezpečně určenou i přes to, že se přijímá její germánskost v kruzích praehistorických ethnografů s Kossinnou v čele za axioma.1)

Největší evropskou oblastí bronzové doby jest oblast popelnicových polí, rozložená v krajích osídlených v raně historických dobách Slovany. Proto byla zprvu všeobecně přiznávána Slovanům. Avšak když se přeměnilo pruské vlastenectví z napoleonských dob v myšlenku pangermanismu a politickým cílům tohoto směru šlo o oprávnění germanisace severních Slovanů, počal se dokazovati germánský původ kultury popelnicových polí. (T. Schelz 1842, a R. Virchow 1872, Ch. Hostmann 1874.) Proti tomu ovšem nastala reakce a zastanci slavinity polí popelnicových se snažili dokázati opak.2) Když pak prof. Kossinna se počal obírati archaeologií a chtěl dokazovati své národopisné these praehistorickým materiálem, stvořil si nový národ Karpodáků (z kmene thráckého), pro kulturu popelnicových polí, jejž později zaměnil Illyry. Germánskost polí popelnicových hájí dosud C. S c h u c h h a r d t,3) přičítaje je Suevům, protože se vyskytují (také) v těch krajinách, v nichž zná Tacitus skoro o tisíciletí později Semnony. Stoupenci slovanskosti polí popelnicových hájí svůj názor tím, že se snaží dokázati nepřetržitý kulturní vývoj na území kultury popelnicových polí až do počátku historických dob. Tato otázka jest neobyčejně svízelná. Všecky důvody, jak Kossinnovy a Schuchhardtovy, tak i zastanců slovanskosti jsou velmi pochybné a nemohou nikoho přesvědčiii. Nepřihlížíme tu к důkazům linguistickým, protože nám zde nejde o řešení tohoto problému, nýbrž jen o m e t h o-dickou možnost jeho řešení. Slabost Kossinnových a Schuch-hardtových důvodů jest tak průzračná, že není třeba, abychom se zde jimi zvláště zabývali. Hlavní důkaz slovanské školy — kontinuita — nebyl dosud uspokojivě proveden. V Cechách na př. můžeme postihnouti nepřetržitý vývoj od lužické kultury až po nejmladší výběžky hallstattské, avšak neznáme bezpečných spojek mezi kulturou bylansko-plátenických žárových hrobů a mezi kulturou provinciálně římskou, jejíž datování nemůžeme položití dále nazpět, než do poloviny prvého století