rodopisné úvahy, založené na praehistorické látce, jakmile se vzdálí od pevné základny časů historických, a pochopíme, proč si praehistorie získala tak málo vděku v otázce árijské. Pokládám tudíž ethnologisující pokusy praehistoriků za předčasné a proto zbytečné a za škodlivé, vzda-lují-Ii se v nich pevné base historické. Výměr praehistorie, jak jsme jej svrchu uvedli, ukazuje zcela bezpečně směr, jímž jest se ve výzkumech bráti; není třeba, abychom zabíhali na jiná pole, vzdálená jak látkou, tak i methodou. Zachová-li praehistorie svůj vlastní směr předepsaný jí látkou, prospěje vědeckému poznání mnohem více než těkáním po cizích oblastech. Naším přesvědčením jest, že praehistorická archaeologie má vyzkoumati kulturní vývoj lidstva na základě zachovaných památek. Další badání budiž úlohou těch, kteří se vedle praehistorické archaeologie dovedou řádně zapracovati do řady nauk, jako jsou sociologie, anthropologie, jazykozpyt, starověká geografie a ethnologie a t. d. To pak jest již praehistorie v širším smyslu, jíž ovšem praehistorická archaeologie jest a musí býti pevným základem. Naším úkolem pak jest tento základ správně vybudovati.