|
úchylkách také na poli duševním." Podobně Aschaffenburg sám v témže spise praví, že těžko můžeme odpověděti na otázku, jaký význam mají degenerační známky tělesné v psychiatrii a označuje je také jako výstražné signály, které nás nutí, býti opatrnými ve výchově a ošetřování dětí jimi znamenaných, ony jen poukazují na ohroženou organisaci, ale nejsou ještě důkazy této.
Mnoholeté studium dítěte slabomyslného mi ukázalo, že takové morfologické jednotlivosti, jako jsou degenerační známky samy o sobě, nemají žádný význam, že nutno vždy přihlížeti к celkové stavbě tělesné, к celkové konstituci.1) Touto zásadou vývojově-mechanickou veden, našel jsem „široký somatický fundament pro psychiatrickou konštituční nauku" o dítěti slabomyslném, ve kterém vidím zrůdnost, u lehčích forem abnormitu ve smyslu všeobecné teratologie (8, 9). Průměrná zaostalost celková těla slabomyslných dětí oproti normálním stejného věku, četné endokrinní dysplasie a infantilismy, v jiných případech zase nadměrný vzrůst, tb vše mne naučilo znáti hluboce zakotvenou korrelaci mezi tělesným tvarem a duševní podstatou individua lidského. Správně praví Kretschmer (13), že starý parallelismus duše-mozek jest jednostranný, místo něho platí u dítěte slabomyslného a v celé moderní psychiatrii parallelismus psyche-soma, parallelismus mezi konstitucí tělesnou a psychickou. Tím vznikl na půdě Psychopathologie dětství nový čtvrtý směr anthropologie, který nazvati chci anthropologii teratologickou. Ale poznáním massivních, hrubých dysgenesí, polyglandelárních syndromů u kretinů, eunuchoidů, mongolních idiotů a j. vzniká v psychiatrii nový anthropologický směr, který dle mého soudu má dosud nedozírný význam pro celou medicínu a anthropologii a byl zahájen tubinkskou psychiatrickou školou hlavně Arnoštem Kretschmerem svým „charakterologickým výzkumem typů" (charakterologische Typenforschung). Chci tento pátý nový směr anthropologie, této anthropologie psychiatrické nazvati výzkumem konstitučních typů stavby tělesné.
Svou práci letos vyšlou pod jménem „stavba tělesná a povaha" zahajuje Kretschmer tímto mottem ze Shakespearova Julia Caesara, 1. jednání 2. scéna:
Caesar: Ať kolem sebe mám jen tlusté lidi,
hlav přičesaných, ty, co v noci spí.
Ten Cassius má pohled vychrtlý a hladový; on mnoho přemýšlí,
a lidé takoví jsou nebezpeční.
|
1)Správně píše Kretschmer: „Morfologická jednotlivost" má důležitý význam jen v rámci velkých typisovaných celkových obrazů stavby tělesné. Tím odpadá každé hledání, které se malicherně drží jednotlivého stigmatu a přeceňuje „degenerační známky", tím také klesl lalůček ušní, který se těšil skoro poctě bohoslužebné, ve svém významu do skromného postavení podřadného, které mu přináleží. Ne každý detail je stejně důležitý. Co jest významnější neb méně významné, to rozhoduje jen empirické srovnávám s celkovým obrazem dle toho, jak taková podrobnost více neb méně zákonitě vězí v celkovém typu Pokud n máme celkové obrazy, pranic nám neprospěje sebe pilnější sbírání takových jednotlivostí, neb „zločinec", degenerovaný, není biologický typ ani v ohledu tělesném ani duševním. Proto také zločinci neprináleží zvláštní lalůček ušní." (Str. 29. a sl.)
|
|
