Co říká lékařská věda moderní к tomuto lidově-laickému názoru o vztahu tloušťky resp. vychrtlosti tělesné к povaze? Co říká biologie těmto a jiným názorům o vztahu mezi stavbou tělesnou a vlastnostmi duševními, jimiž zanáší se již primitivní filosofie starých náboženských mythů, nejstarších básní a bajek? Co říká biologie názorům intuitivním o četných vztazích mezi affektivně-volnou povahou zvířete, člověka a jich konstitucí tělesnou, které tak mistrně zračí umělecká díla básnická, malířská a sochařská všech věků? Jsou to pouhé klamy?

Kretschmer si ve jmenované práci tuto otázku předložil. Píše hned úvodem: „Čert sprostého lidu jest zpravidla vychrtlý, vyzáblý a má tenkou kozí bradu, kdežto otylý čert jest dobrosrdečný hlupák. Intrigant mívá hrb a pokašlává. Stará čarodějnice jeví suchý obličej ptačí1). Veselá, šťavnatá zábava je domovem otylého rytíře Falstaffa, který má lesklou pleš a červený nos. Zena lidu se zdravým rozumem je těla zavalitého, kulatého a opírá své paže o boky. Světci jsou zjevy velmi šjtíhlé s dlouhými údy, jsou průhlední, bledí a gotičtí. Zkrátka a dobře: Čert a cnost musí míti špičatý nos, humor zase nos tlustý. Co tomu říkáme? Nejdříve jen toto: jest možno, že věci, které ve staletých tradicích vykrystalisovala obrazotvornost národů, jsou objektivními národo-psychologickými dokumenty, jsou usedliny z hromadných pozorování, která zasluhují, bychom jim věnovali aspoň malou pozornost." K tomu ještě dodávám: Od Simonida, skladatele elegii a jambů v 7. století před Kristem pochází zajímavý zlomek na ženy, že se zrodily z různých zvířat, některé, ty fintivé, z opice, jiné, ty nečisté, z vepře, ty nejlepší však, ty pilné a pracovité zrodily se ze včely. Známá jest řecká kalo-kagathia, že sídlí v krásném těle také krásná duše, že duše a tělo splývají v osobnosti lidské v harmonický celek. Vzorem takové kalokagathie jest Sofokles, jak ho vyobrazuje socha lateránského musea. Výjimku činil Sokrates, ale ač sám ošklivý, sraženého těla a s nosem sploštělým měl ve zvláštní oblibě žáky sličné, krásné. Proto miláčkem jeho byl Alkibiades a z toho vznikla nedůstojná pověst, že Sokrates byl paederastem. Na vlysu heroa jölbašského ve scéně, která, zobrazuje Penelopu mezi služkami, je zrádná služka Melantho ošklivá s ohnutým nosem. Udání ta děkují našemu archeologu, profesoru V y-sokému. Dále jsem byl v nahodilém rozhovoru s prof. F. N ov o tným upozorněn na místo v Platonově Timaiu, jež po jeho soudu jest nejkrásnějším theoretickým výkladem řecké kalokagathie (viz překlad Novotného str. 129—137). Chci zde uvésti jen z Timaia tuto větu: „Proto tedy vědecký pracovník nebo kdo se usilovně zabývá nějakým jiným oborem duševní práce, musí náležitou měrou pěstovati i pohyby tělesné, účastně se cvičení gymnastických, a ten, kdo zase horlivě pěstuje tělo, musí navzájem zase prováděti činnost duše, zabývaje se umě.